Od doby, kdy se Matthew Correia (bicí, zpěv), Spencer Dunham (baskytara, kytara, zpěv), Miles Michaud (kytara, varhany, zpěv) a Pedrum Siadatian (kytara, syntezátor, zpěv) na sklonku roku 2000 poprvé sblížili nad psych-rockovými vinyly v zadní místnosti Amoeba Records, se změnilo mnohé. "Zuma 85" je na rozdíl od předchozích počinů něco nového.

Ani Allah-Las během pandemie nezaháleli a rozhodli se experimentovat. A výsledkem je deska plná spousty neotřelých zvuků, čerpajících z eklektické směsi progresivního rocku, art rocku a scuzzy riffů, které připomínají pop devadesátých a nultých let.

Pátou řadovku této americké partičky otevírá skladba "The Stuff". Ta trvá téměř čtyři minuty a má nádech punkového glamu. Skoro jako kdyby člověk slyšel "Funtime" od Iggyho Popa s vokálem Lou Reeda. K této písni koneckonců vyšel v létě i videoklip, který je retro prvky doslova protkán. A ne nadarmo si ho lidi oblíbili.

Následující "Jelly" je chilloutová óda na půvab medúz a přírody vůbec, je v pomalejším tempu. Náš vypravěč se vyžívá v přírodě a sleduje, jak plyne čas. Dávka svěžích kytar hravou, komediální atmosféru songu ještě umocňuje.

"Right On Time" je šouravé číslo, kterému dobře slouží jakýsi monotónní, téměř mluvený vokál. A i tentokrát tak nějak připomíná slavnou "The Passenger" od Iggyho Popa. Zdá se, že se Allah-Las během pandemie rozhodli zavalit vinyly slavných rockových velikánů a načerpat z nich pořádnou dávku inspirace.

"Hadal Zone" je jedna ze dvou instrumentálek na nahrávce, tou druhou je titulní "Zuma 85". Tato kompozice je pomalá a zádumčivá, s vybrnkávanými kytarami zdůrazňujícími éterickou a svěží zvukovou krajinu. Okořeňuje ji něco, co zní jako vzdálená policejní siréna. I když, jak bylo řečeno, se skupina rozhodla experimentovat, svého zvuku se rozhodně nevzdává - psychedelie je všudypřítomná i tady.

"La Rue" je jednou z nejsilnějších položek celé kolekce. Extrémně groovy záležitost se sladkým klavírním rozkvětem opět ukazuje, jak ochotně Allah-Las předvádějí svou rozsáhlou zvukovou paletu. "Dust" a "Smog Cutter" sdílejí zoufalou atmosféru, přičemž druhá jmenovaná má v kytarách a produkci trochu industriální nádech Black Sabbath. Jaká to změna, což?

Čtveřice Correia, Dunham, Michaud a Siadatian se s námi loučí skladbou "The Fall", ve které frontman zní jako někdo, komu se toho zdálo hodně, je pravděpodobně trochu unavený, ale přesto ví, že "show must go on".

Na téhle desce nezní nic nuceně a pod nátlakem, vše je uvolněné a promyšlené. Zdá se, že Allah-Las právě odstartovali něco nového a znovu se vyhýbají hudebním škatulkám. Od jejich stejnojmenného debutu z roku 2012, ze kterého vzešly skladby jako "Busman's Holiday" nebo "Tell Me (What's on Your Mind)", ušli obrovský kus cesty dopředu. Že by tak "Zuma 85" aspirovala na album roku?