Máte venku svou třetí řadovku "Do trojky". Je z vašeho pohledu v něčem jiná než předchozí dvě?

I když je tradičně hodně různorodá, myslím, že je zase o něco ucelenější než ty předchozí. Vznikla taky celkem rychle a práce na ní probíhala s nebývalou jistotou a pohodou. Tentokrát jsem nepotřeboval nikomu nic dokázat, jen jsem si udělal radost. Doufám, že to přeskočí i na posluchače. Taky jsem po produkování hudby k filmu zvolil na desce jednodušší aranže, založené hlavně na kytaře.

Užíváte si proces natáčení, nebo je to pro vás nutné zlo?

Natáčení, a to zejména v Rooftop Studiu u Ondry Žatkuliaka a Dana Vrby, je jedna z mých nejoblíbenějších činností vůbec. U tvorby hudby je mi obecně vždycky krásně, ale potřebuju mít zázemí. V Rooftopu se cítím skvěle a ve skvělých rukou, pokaždé si to strašně užívám. U každé session prohodím: "Ty vole, já miluju, že tohle je moje práce".

Seděl někdo na producentské židli, nebo jste si na celý proces dohlížel úplně sám?

Hudbu i texty si píšu sám, mám i základní producentské schopnosti. Jsem ale rád, že mi záda u všech projektů kryje Ondra Žatkuliak, který se stará nejen o nahrávání, mix a mastering, ale i o produkci. První nápad vznikne s kytarou v ruce, pak nahodím základní aranže na iPadu v Garagebandu a na počítači pak v Logicu vytvořím pracovní verzi. Stopy následně vezmu do Rooftopu, kde s tím začne kouzlit právě Ondra. Některé zvuky vymění, vyladí, přijde s neobvyklou basovou linkou a podobně. Nabereme kytary a vokály, přichází mix a mastering, což nechávám na něm a moc do toho nekecám.

V tracklistu se hned po sobě vyskytují písně "Malý pán" a "Velký pán". Jedná se o dva pohledy na vás jako člověka?

Jo. Dva pohledy, dvě životní polohy. Na pódiu se cítím jako velký pán, v civilu jako malý pán.

Ve "Velkým pánovi" zmiňujete své největší hity. Když skládáte, tušíte, co bude na fanoušky fungovat nejlépe, co bude hit a co se naopak spíš neujme?

U "Budulínka" jsem si byl úspěchem jistej jako nikdy předtím a nikdy potom. Občas trochu tuším, co by mohlo na lidi zabrat, ale často to vůbec nevychází. Taky se stane, že si posluchači oblíbí píseň, u které jsem s úspěchem nepočítal. Na hudbě se mi ale líbí hlavně ta svoboda. Takže tvořím, když mám chuť a na co mám chuť. Nikdy nedělám něco, na co si myslím, že by měl chuť někdo jiný. Pak doufám, že se v tom mém pohledu lidi uvidí. Novou desku jsem dělal právě s takovýmto přístupem. Nesnažil jsem se za každou cenu udělat hit. Teď ale samozřejmě doufám, že jsem to nepřehnal a nějaký hit tam bude.

Skladba "Mladá" je poměrně pichlavou satirou na zlatokopky. Inspiroval jste se někým konkrétním?

Uvědomuji si, že tohle téma už dokonale vystihl nejen Rytmus, ale spousta umělců před ním a po něm. Za normálních okolností bych neměl vůbec potřebu se k tomu vyjadřovat a přidávat další zlatokopka song. Inspirace někým konkrétním ale opravdu bohužel přišla. Blízký kamarád mi dal dost materiálu na všechny tři sloky. Byl to ten případ, kdy to potřebuju hodit na papír, abych se tím už nemusel zabývat. Klasicky se z toho vypsat.

Dalším výrazným momentem je píseň "Je to náma" s přísným, ale sebevědomým textem o přístupu k neúspěchům. Je to něco, k čemu jste došel až po letech, nebo je to váš typický rys?

Určitě jsem si k tomu došel až časem. Odmala jsem spíš měl tendenci se z neúspěchů hroutit. Většina činností mi šla, spíš jsem vyhrával, o to víc mě ale mrzely prohry. Ale hlavně křivdy okolí, okolností. Uvědomění, že si za většinu věcí můžu sám, nejdřív bolelo. Pak se mi ale hrozně ulevilo, protože to znamená, že si můžu sám ovlivnit i ty dobrý věci.

I na "Do trojky" máte ostřejší texty, i když opět v menší míře. Znamená to, že jednou bude Vojtaano vyklidněný folkař?

Jednou třeba jo. Hlavně bude vždycky upřímnej, tak záleží, jak na tom zrovna bude. Je pravda, že dřív jsem se v ostrejch výrazech vyžíval víc, a teď mi to spíš jen občas ujede. Nikdy jsem to ale nebral jako nějakou prioritu nebo hlavní znak mojí tvorby. Spíš jsem ze začátku psal pubertální písničky hlavně pro svoje blízké okolí, pro kamarády ze severu Čech. Tak jsem to psal takovým jazykem, kterým jsme se bavili na ulici, a už mi to zůstalo.

Na obou dosavadních řadovkách jste měl hosta. Tentokrát se vám nikdo nehodil?

Hodili se mi hned dva. V písních "Velký pán" a "Je to náma" mi na harmoniku zahrál fenomenální Matěj Ptaszek. Měl jsem to štěstí se s ním potkat ve studiu i na akci, a je to velkej sympaťák a vynikající muzikant. Věřím, že se naše cesty ještě zkříží. V songu "Mladá" zase dává beatbox můj dlouholetý kamarád a kolega Petr Nasty Cerha. Kromě toho, že je to skvělý moderátor a komik, v mládí hrozně zabíjel právě na beatboxové scéně.

Jak to vypadá s vaší hereckou dráhou? Čeká vás v nejbližší době nějaká práce pro televizi nebo film?

Momentálně jsem na herecké střídačce. Hudba maximálně naplňuje mě i můj diář, a tak to na žádný comeback ve filmu či televizi nevypadá. Po pravdě pro to už ani nic nedělám, jsem spokojený s tím, jak to je, nechávám to náhodě.

Cítíte se být více hudebník, herec, nebo třeba komik?

Kdybych si měl vybrat jedno slovo, tak asi performer. Baví mě různé typy vystupování. Ale už posledních pár let je na prvním místě jasně hudba. Cítím se v ní nejsvobodnější. Na koncertu si navíc můžu dát i kus stand-upu mezi songy nebo udělat nějakou srandu s publikem. Vyblbnu se kompletně.

Pokřtíte novinku?

Jasně! V pražském Futuru 1. listopadu. I když samotnému křtu se moc dlouho věnovat nebudem. Nejsem na oficiality, bývám z toho nervózní a zdržuje to. Hlavně zahraju nové i staré skladby sám s kytarou, ale i s kapelou složenou ze členů Fast Food Orchestra. Prostě bude mejdan!

Bude tento večer v něčem speciální oproti klasickým vystoupením?

V druhé půlce mě podpoří skupina. A bude to delší než obvykle. Neumím se moc dobře hypovat, říkat, že to bude úplná bomba. Nechci si to zakřiknout. Ale na každém koncertu do toho dávám všechno a většinou to bomba je.

Vyjde k některé z písní ještě nějaký další videoklip?

Ke skladbě "V míru" vyšel klip 7. října a to je na nějakou dobu určitě poslední video.

Právě v tomhle songu zpíváte, že už máte raději svůj klid. Chodíte třeba ještě na koncerty svých kolegů? Nebo si nenecháte třeba utéct své zahraniční idoly?

Díky tomu, že si občas zahraju i na festivalech, můžu si vystoupení nějakého českého oblíbence vychutnat ze zákulisí, to si nejvíc užiju. Jsem schovaný někde na boku pódia, ze kterého cítím energii účinkujících i fanoušků. Mezi lidmi jsem nesvůj a nedokážu se úplně uvolnit, ale na koncerty občas chodím. Ze zahraničních idolů jsem naposled viděl třeba Erica Claptona nebo Snoop Dogga.

Kromě sólové tvorby jste složil soundtrack k loňskému, velice úspěšnému snímku "Vyšehrad: Fylm". Bavilo by vás skládat filmovou hudbu, ať už k případnému pokračování, nebo k úplně jinému počinu?

Bavilo, moc. Doufám, že se ke tvorbě filmové či divadelní muziky ještě někdy vrátím. Prací na hudební složce snímku "Vyšehrad: Fylm" jsem se toho hodně naučil, ale ještě je toho spousta přede mnou. Je to složitá disciplína, do které jsem zatím jen nakoukl. Určitě ji budu rád dál objevovat.