Ricky Martin, rodilý Portorikánec, je bezesporu významnou postavou světového popu, a pokud nebudeme brát v potaz anglo-americký pop, pak na tomto poli je pohledný idol dívčích srdcí bezesporu králem. Určitě by bylo záhodno rovněž připomenout jeho zásluhy o rozšíření latinskoamerického popu i do Evropy a to, že stál na úplném počátku boomu latin-popu v polovině devadesátých let. Dalo by se dokonce říct, že ho odstartoval svým obrovským hitem "Maria", který ho ještě jako poměrně neznámého vystřelil do výšin hudebního nebe. A nyní, po anglicky zpívaných albech, kterými chtěl oslovit širší publikum často odrazované španělskými texty, se rozhodl nazpívat novou desku opět ve své rodné řeči. Dostala název "Almas del silencio" - "Zvuky ticha".

Ticho je prakticky jediná věc, kterou na albu nenajdete. Martin se opět snaží trefit do hudebního vkusu co nejširšího publika, a proto zařazuje jednak klasické latinskoamerické horkokrevné písně, které jsou ve svém popovém provedení jakousi konzumní odnoží etnické hudby, tak i pomalé, romantické balady. Právě tímto stylem hudby si získal široké spektrum fanoušků, kterým sice učaroval jižanský temperament, ale opravdové ethno je pro svou posluchačskou náročnost nezaujalo. Zde jsou však akustické kytary, trumpety, perkuse a další typické nástroje hojně (a vhodně) doplňovány elektrickou kytarou, piánem a basovou kytarou, což zdůrazňuje fakt, že neposloucháme etnickou hudbu, ale latin-pop. A ten je ideální právě pro ty posluchače, kteří si rádi vychutnají zjednodušenou verzi, jež nabízí vše co ethno, ale je daleko lehčí na poslech. Ale pomalé, zamilované písně, které tvoří na albu zhruba polovinu, poměrně málo vycházejí právě z tradiční folklorní hudby, blíží se spíše klasickému evropskému popu a tady už se Martin dostává díky velké konkurenci pouze do lehkého nadprůměru. Pochopitelně se najde i výjimka jako "Tal vez", které je sice více popové, než by možná bylo záhodno, ale patrně se stane jedním z hitů, které z tohoto alba vzejdou (v Americe vychází jako singl právě "Tal vez", v Evropě a v Asii "Jaleo").

Hitový potenciál "Tal vez", stejně jako ostatních písní, je zapříčiněn nejen kvalitním Martinovým pěveckým výkonem, ale i prací týmu lidí, kteří mu písně píší a aranžují a zároveň se podílejí i na jejich instrumentálním provedení. Zde zaslouží vyzdvihnout zejména Tommyho Torrese, který je jednak producentem celého alba, ale rovněž téměř všechny písně zaranžoval, je spoluautorem "Nadie más que tú" a podle poděkování na konci přebalu byl i hlavním hybným činitelem při nahrávání (které mimochodem probíhalo v Martinově soukromém studiu u něj doma). Rovněž se podílel i na hudební stránce nahrávání, jelikož zpívá většinu background vokálů a dokonce ho uslyšíte i jako kytaristu (opět "Nadie más que tú"). I díky němu vzniklo poměrně kvalitní album, obzvláště ony opravdově španělské písně jako "Jaleo", "Jamás", "Besos de fuego" nebo "Raza de mil colores" ho řadí mezi lepší alba na evropské popové scéně a jako většinu Martinových desek téměř na vrchol latin-popu.

Co je ale zajímavé, je, že kromě standardního obsahu hudebního nosiče, kterým jsou písně, zde naleznete i krátký dokument o tvorbě alba, rozhovory s Martinem a dalšími důležitými lidmi, fotky atd. Pokus o napodobení bonusů k filmům na DVD nosičích ale ztroskotal na nepřílišné profesionalitě technického provedení. Jelikož se mi v menu (které mělo nejprve problémy se spuštěním) nezobrazoval text, musel jsem video najít v adresářové struktuře a k obrázkům jsem se nedostal vůbec. Ale vzhledem k tomu, že toto zpestření není na hudebním CD použito poprvé, je to jednoznačně nápověda, jakým směrem se budou klasické hudební nosiče v budoucnu ubírat. Je jen otázka, jestli by nebylo lepší místo na CD vyplnit raději dalšími písněmi. Ty by ovšem musely být dostatečně kvalitní, a to už je mnohem jednodušší natočit desetiminutový dokument.