Již těch několik koncertů, které Arakain v novém složení s Petrem Kolářem za mikrofonem odehrál, naznačilo, že změna, jíž formace loni prošla, nebyla k neprospěchu věci. Ba právě naopak. Muzikály proslavený vokalista vehnal do skomírajících žil metalové legendy tolik potřebnou "neokoukanou" krev a vybičoval zbytek k novému elánu. Vždyť sám kytarista Jiří Urban, který jako jediný zůstal od roku 1982 až dodnes, se nechal v rozhovoru pro MusicServer slyšet, že dost možná nejzásadnější rozdíl mezi Kolářem a Brichtou spočívá v Kolářově nadšení a zaujetí pro Arakain.

Kdo musel být právem nedočkavý kvůli desce, byli fanoušci. Jestlipak se podaří Arakainu potvrdit nové kvality nejen na koncertech, ale také v přehrávačích? Už před vydáním "Metalmorfozy" se v diskusním fóru na internetových stránkách skupiny objevovaly pochvalné reakce a dávaly tak tušit, že bychom mohli být svědky skutečně vydařené "pseudopremiéry". Brát v potaz názory zarytých fandů je z pozice novináře neprofesionální, protože míra jejich objektivity je stejně reálná jako láska královny Alžběty k Black Sabbath, jenže tentokrát se trefili, když říkali, že "Metalmorfoza" je pravděpodobně nejlepší deska Arakainu.

Zásadní rozdíl oproti minulým létům leží nejen v jiném zpěvákovi, ale v novém chápání metalové hudby. Z "Metalmorfozy" je cítit, že Arakain není hluchý k moderní vlně nu-metalové hudby, jejímiž velkými příznivci prý někteří jeho členové jsou. Z crossoverové linie čerpá jednak rytmika, která už zdaleka neodkazuje pouze k tradičnímu vysokorychlostnímu heavymetalu osmdesátých let, jednak důkladná Kolářova vokální práce s melodičností. Jeho hlas nechává vyniknout mnoha nenápadným momentům, které náhlými přechody z rockové výbušnosti do civilní umírněnosti jemně ozvláštňují tradiční bigbeatové schéma.

Objemnější a hutnější zvuk kytar, hravá práce s basovou linkou (především ve "SpiDr.Man"), spojování agresivního metalu s líbivějšími melodiemi, to všechno jsou jednoznačné atributy nu-metalu, které jsou k nalezení i na "Metalmorfoze". Nemalou měrou se na výsledném soundu, dalece vzdáleném zatuchlé generaci minulých dvaceti let, podíleli lidé jako Honza Šmejkal z Riviera Playboyz, který měl na starost mastering, programming a mix. Jistě, soudobý výraz neskryje několikero vad, jimiž deska trpí - ne všechny texty z dílny především Petra Koláře snesou hlubší zkoumání, celkový počet patnácti písní je přehnaný, občas z nich kape nedostatečný nápad.

Důležitý je ovšem komplexní pocit z desky a ten zanechává novinka Arakainu veskrze příjemný. Je umocněn opravdu podařenými metalovými peckami ("Prázdnej kout", "Bláhová víra", "Barbaři"), které zároveň zacelují jizvy po slabších kouscích ("Muzeum zla", "Padej"). Rozhodně můžeme říct, že Petr Kolář se role leadera zhostil na výbornou a bude minimálně důstojným nástupcem Aleše Brichty. Osobně si myslím, že Kolář se v Arakainu plně vymanil z muzikálové stylizace a je výrazně přínosnějším zpěvákem, než byl jeho předchůdce. Když to tedy vezmeme kolem a kolem, "Metalmorfoza" je rozhodně nadprůměrné metalové album, kterému těch několik pih ve tváři můžeme s přimhouřeným okem odpustit.