Během pěti let od vydání prvotiny jste hledala svůj vlastní zvuk a nakonec jste se našla v syntezátorech. Čím vás přesvědčily?

Zjistila jsem, že se jejich prostřednictvím dokážu nejlépe vyjádřit a že mě prostě baví s nimi pracovat, hrát si, sochat na nich zvuky. Taky mě jejich zvuk nejvíce citově zasahuje, rezonují se mnou zkrátka nejlépe.

Desku jste tentokrát kompletně produkovala. Nebála jste se toho, že vám bude chybět potřebný odstup, který by měl přizvaný producent?

Právě že jsem tentokrát pohled někoho dalšího nechtěla. Rozhodla jsem se jít cestou, která mi poskytne co možná největší svobodu vyjádření. Nepotřebovala jsem žádný názor, jak má co být. A to vůbec nemyslím tak, že by to s producentem bylo špatně. Jen jsem tentokrát chtěla desku udělat sama, taky se při tom učit, objevovat a mít na práci tolik času a klidu, kolik potřebuji. Dokonce jsem ani album nikomu nedávala poslechnout, jen pár nejbližším lidem, které lze spočítat na prstech jedné ruky. A to až v momentě, kdy byly písně hotové. Nechtěla jsem slyšet, že něco má být jinak, že možná by to znělo lépe s tímto beatem, zvukem a tak dále. Přála jsem si to prostě udělat po svém. Samozřejmě je pak těžké tu zodpovědnost psychicky unést, protože je to na druhou stranu obrovský risk. Ale stál za to. Pro mě tahle deska znamená mnoho a mám ji velmi ráda.

Vzala jste si pro přípravu "Chamaleo" něco ze spolupráce s Janem P. Muchowem na debutu?

Stoprocentně. Pozorovat Honzu při práci byla velká škola a krásná zkušenost. Já tehdy produkci vůbec nerozuměla, takže jsem se dívala, jak Honza věci dělá, protože mě to fascinovalo. Takhle jsem se třeba naučila ekvalizovat, aniž bych věděla, že to je ekvalizace. A samozřejmostí je i hudební inspirace - jak k písničkám přistupuje, jak je rozvíjí. Naučila jsem se toho hodně. Také pro mě vždy měl radu, a to vždy tu nejlepší a nejupřímnější, ve všem, na co jsem se ho zeptala. Moc si té spolupráce vážím a ráda na ni vzpomínám.

Vaše hudba je spíše temného ladění. Nevyvolává ve vás někdy dark pop splíny?

Já svou tvorbu jako temnou nevnímám. Pro mě je moje hudba dost svobodná a plná různorodých nálad a barev. Spíše může být melancholická, ale temný těžký opar černoty na ní necítím. Ale také jsem zvyklá podobné nálady vnímat u cizí hudby a je mi v nich příjemně. Chápu, že mnoho lidí poslouchá veselé rychlé písně, ale takové já dělat nechci, není to pro mě přirozené.

V roce 2014 jste Českou republiku zastupovala na Red Bull Music Academy v Tokiu. Aplikovala jste něco ze zkušeností, které jste tam získala, do tvorby nové desky?

Určitě ano. Naučila jsem se tam mnoho věcí, o kterých jsem neměla ani páru. Zase o něco víc mi to ukázalo, jak pestrý a svobodný svět hudby je. A hlavně jak skvělé je dělat v životě něco, jako je hudba. Byla to totální fascinace vším.

Minulé album jste nakonec vydala i celosvětově, a to na vinylu u německého labelu Denovali Records. Jak se vám to podařilo?

Hráli jsme s Floexem na festivalu tohoto vydavatelství a jeho zástupci po pár prohozených větách chtěli, abych jim dala svou desku poslechnout. Přišlo mi to tehdy absurdní, protože jsou dost alternativní a vydávají úplně jinou muziku. Ale album se jim moc líbilo a rozhodli se pro jeho reedici na svém vydavatelství.

Vyjde v zahraničí i album "Chamaleo"?

Vyšlo u tuzemského vydavatelství Supraphon a tak to prozatím zůstane, netuším, co se stane dál. S Denovali jsem spolupráci na další desce neviděla jako něco přínosného. Rozhodla jsem se pro label, který měl vždy pro vše pochopení, ve všem mi vyšel vstříc a dal mi svobodu a podporu. A tím byl právě Supraphon.

Interpreti, kteří čerpají svou inspiraci v zahraničí, mají často problém přesvědčit české publikum. Narážíte někdy na to, že vaše tvorba je pro tradičního tuzemského posluchače příliš alternativní?

Rozhodně nechci nikoho přesvědčovat a už vůbec ne o své hudbě. Doufám, že si deska najde posluchače, ve kterých budou její nálady a barvy rezonovat. Chci zasáhnout lidi, kteří se na mě nacítí automaticky, kteří třeba poslouchají podobné věci jako já nebo mají v životě podobné pocity těm mým.

Klip "Zoe" jste zčásti natáčela na Strahově, kde jste album nahrávala. Říkáte, že jste si zamilovala jeho atmosféru, prý ji v Praze už nikde jinde nenalézáte. V čem je pro vás Strahov tak výjimečný?

Má pro mě v sobě něco nostalgického. Cítím, že se tu zastavil čas, a to je pro mě v poslední době hodně důležité. I já se tu můžu zastavit, dopřát si klid, odtrhnout se od světa. To místo mi prostě sedí. Mám ráda jeho architekturu, zákoutí, výhledy.

Atmosféru snímku dotvářejí záběry chobotnic, které jste prý natočila v akváriu na iPhone. Mají diváka v myšlenkách přenést k moři?

Asi ano, ale nebyl to záměr. Ty chobotnice mě dostaly, už tehdy jsem si je natočila s tím, že je musím do nějakého klipu vmáčknout. A to se povedlo.

Zaujala mě vaše spolupráce se sborem seniorek Elpida v roce 2016. Neuvažovala jste nad tím, že ho přizvete i do některé z nových písní?

Elpida je skvělý sbor a doufám, že se nám zase něco brzy povede udělat. Nahrály jsme společně píseň "Nur". Věřím, že se opět podaří uspořádat nějaký společný koncert.

Co chystáte pro křest alba 31. října v Akropoli?

Představíme s nově postavenou kapelou set s písněmi z alba "Chamaleo", zahrají i TouchieTouchie, se kterými mám na albu píseň. A můžete se těšit také na polskou hudebnici Lor.