Dle předběžných odhadů si pražskou rozlučku s Ozzym Osbournem nenechalo ujít přibližně třicet pět tisíc fanoušků. Pražský magistrát kvůli očekávanému zájmu dokonce v Letňanech uzavřel několik ulic a omezil autobusovou dopravu u letňanského metra. Množství lidí, které se postupně do areálu letiště přesouvalo, samozřejmě způsobilo dlouhé fronty u vstupu. Španělské melody rockery Lords Of Black, v jejímž čele stojí Ronnie Romero, aktuální zpěvák Rainbow, si tak většina vychutnala pouze během stání u bran.

Druhý v pořadí vystoupil zpěvák Korn Jonathan Davis se svou sólovou tvorbou. Tu zastupuje stále ještě čerstvá prvotina "Black Labyrinth". Set zdobil vytříbený zvuk, na venkovní produkce téměř nevídaně krystalický, čehož Davis skvěle využil svým charismatickým vokálem. Zpíval čistě, přesvědčivě a doprovázen skvělými hudebníky předvedl skvělé představení. Kromě písní z černého labyrintu zahrál i skladby z filmu "Queen Of The Damned", u kterého se lídr Korn podílel na hudbě.

Jedním z nejočekávanějších momentů minifestivalu Prague Rocks, jak byla pořadateli akce nazvána, byla účast superskupiny Hollywood Vampires. Málokterá jiná kapela si označení super zaslouží více. V jejím čele nestojí nikdo menší než Alice Cooper a kytary obsluhují Joe Perry a Johnny Depp. Za bicími navíc seděl vynikající Glen Sobel, který hvězdným spoluhráčům precizně udával tempo.

Kapela přivezla prvotřídní přehlídku rockových klasik v podání těch nejpovolanějších. Set byl vesměs složený z coververzí, vyjma dvou vlastních písní "As Bad As I Am" a "Raise The Dead" z jejich zatím jediné eponymní desky z roku 2015. Vystoupení mělo ohromný náboj a někdy bylo obtížně stíhat sledovat všechny osobnosti na pódiu. Alice Cooper dokázal, že je stále plný energie a vitality a že věk v jeho případě je skutečně pouze číslo. Svou ikonickou hůlkou a efektní bílou košilí potřísněnou krví působil jako dirigent celého hvězdného orchestru. Také vokálně je v neuvěřitelné formě a svým charakteristickým chraplákem si snadno získal dav pod sebou.

Velkou pozornost si pro sebe uzmul herec Johnny Depp, který sice chvílemi působil, že jeho úkolem na pódiu je hlavně dělat krásu, což se mu vzhledem k hozené podprsence od fanynky povedlo, ale v momentech, kdy se ujal kytarového partu, působil muzikantsky přesvědčivě. Ve dvou písních se dokonce ujal mikrofonu, a to ve skvělých kouscích Jima Carrolla "People Who Died" a Bowieho "Heroes". O tom, že Joe Perry odvedl skvělý instrumentální výkon, se není potřeba obšírně zmiňovat. Z repertoáru jeho domovských Aerosmith vybral ne tak profláklou pecku "Combination" z raného alba "Rocks" a hit "Sweet Emotion". Hollywood Vampires Ozzymu připravili skvělou atmosféru a přes chladnější počasí slušně nažhavené publikum.

Ihned po odchodu vampýrů započala přestavba pódia a během chvíle se na něm tyčil ohromný několikametrový kříž. Krátce před devátou hodinou se rozeznělo intro "O Fortuna" a na velké LED obrazovce se míhaly Ozzyho fotky a videa z jeho mládí, videoklipů i živých koncertů napříč kariérou. Nástup byl skutečně teatrální a oproti komorně pojaté rozlučce s Black Sabbath i s trochou toho rockového patosu. Vizuálně byla scéna velkolepá, s acidovými barvami a lasery.

Samotný Ozzy působil energicky, snažil se po pódiu pobíhat a neustále interagovat s fanoušky. Roztleskával je, mával na ně, burcoval a hecoval. Zpočátku spolupráce lehce drhla, ale nakonec diváci podlehli a dav poslouchal příkazy rockového démona.

Set byl pojat vzpomínkově a nová tvorba z posledního tisíciletí prostor trochu ku škodě nedostala. Naopak zazněly sabbatovské pecky "Fairies Wear Boots", "War Pigs" a na samotný závěr samozřejmě "Paranoid". Fyzicky působil Ozzy živelně, vokálně mu to místy slušně ujíždělo a v určitých momentech se obtížně chytal rytmu. Velký kus pozornosti ukousl jeho dvorní kytarista Zakk Wylde, který předváděl obdivuhodné kytarové kreace, zvlášť jeho hra za krkem a posléze pomocí zubů v písni "War Pigs" byla odzbrojující. Většinou se jednalo o velmi strhující momenty, které ale někdy zbytečně upozaďovaly samotného Ozzyho.

Celkově byla koncertní rozlučka ohromným zážitkem. Nechyběly hity jako "Mr. Crowley", "No More Tears" či "Crazy Train". V přídavku si pak celé publikum společně zazpívalo baladu "Mama, I'm Coming Home". I tentokrát, jako před osmi lety na Řípfestu, byl Ozzy na bahně, to ale nic neubralo na výsledném dojmu. Byl to památný večer, jeden z těch, na které si rádi vzpomenete po mnoha letech s dobrým pocitem, že alespoň s jedním velikánem hudební historie jste se rozloučili tím nejhezčím možným způsobem - na nezapomenutelném koncertě v jeho plné síle.