Katy Perry se na posledním albu "Witness" pokusila vymanit z role přecukrovaného koťátka, které si jen tak bezstarostně poskakuje v záři tisíce barviček a vůbec nic neřeší. Před vydáním desky se kalifornská rodačka rozpovídala, jak opouští své staré já, postavila se do role aktivistky a své nové dílo popsala jako účelný pop, prostřednictvím kterého vnáší světlo na témata, která si v dnešní době zaslouží pozornost. Celou změnu ještě navíc utvrdila zbrusu novým střihem vlasů, a starou sladkou Katy tak poslala do věčných lovišť.

Jako strategie se to zdálo být více než brilantní. V éře, kdy svět je plný nepokojů, bylo na čase, aby tohle začala reflektovat i popová kultura. Postupně se však ukázalo, že slečna Perry není úplně hodna této mise. Její plán skončil v plamenech hned poté, co byla novinka vyslána do světa. Koncept celého alba působil jako jedna velká slátanina, která postrádala slibované poselství ("Swish Swish" - účelný pop?). A to, že při propagacích na veřejnosti zpěvačka stále půosobí dojmem malého dítěte, nebudeme ani zmiňovat (rozhovor s Ellen 2017).

Největší úspěch tak sklidil snad jen pilotní singl "Chained To The Rhytmn", který se v amerických hitparádách probojoval do top pětky. Navzdory velkým výdajům na videa a reklamní kampaně se dalším singlům "Bon Appétit", "Swish Swish" a "Hey, Hey, Hey" v hitparádách vůbec nedařilo. Pro hvězdu takového formátu se jednalo tedy o krizovou situaci, kterou mohlo zachránit jedině světové turné "Witness: The Tour".

Avšak ani to nepřináší světu žádné jasné poselství. Například právě při vystoupení "Chained To The Rhytmn" doprovází Katy na pódiu zaslepení tanečníci s televizory místo hlav. Myšlenka vcelku dobrá, ale poměrně nesrozumitelná. Ve srovnání s jejím vystoupením na Grammy s jasně antitrumpovským vzkazem se to zdá být, jako by Katy volala: "Chci Vám něco říct, ale vůbec nevím jak, najděte si to v tom sami!" Ačkoliv ani tato tour nepřináší zvrat ve zpěvaččině myšlení, jedná se o opravdu velkolepou podívanou, která posunuje hranice vystupování zase o něco výš, a to doslova. Perry se totiž zběsile prohání nejen po pódiu, ale i vzduchem. Posedává na obřích rtech, kvádrech, nebo třeba kulisách vesmírných planet visících několik metrů nad zemí přímo nad hlavami fanoušků.

Show vás vtáhne do říše, kde to hýří všemi barvami, obrovskými pohybujícími se plameňáky, mimozemšťany, roboty a žraloky. Díky tomu ve vystoupení najdou zalíbení i ti nejmenší z nás a jejich rodiče se vůbec nemusí bát, že by zpěvačka předváděla něco, co by mohlo mladé obecenstvo nějakým způsobem pohoršit či nudit. Katy dokáže bavit celou show a nemusí se ani svlékat či dělat necudné pózy, jak to mají ve zvyku její kolegyně z branže.

V úvodu jsem zmínil, že se hudebnice chová dětinsky, a byť se mohlo zdát, že mířím k tomu ji zesměšnit, není tomu tak. Katy a její síla je právě v její nevyzrálosti a schopnosti bavit publikum na základě sebe samotné. Během show si třeba několikrát čichá pod paži a ukazuje palcem nahoru jako že: "Jo, ještě to není tak hrozný." Dělá stojky na hlavě a spousty vtipných grimas. S publikem se několikrát dává do řeči, snaží se od fanoušků pochytit slova v němčině a to všechno dělá takovým komickým způsobem, že se opravdu smějete. Za zmínku určitě stojí tohle vtipné prohlášení: "Ráda se vracím do Vídně, protože vím, že jste víc než jen vídeňský klobásy."

Pak je tu část, která byla už nesčetněkrát probírána, a tou je zpěv. Všichni víme, že v živém podání to není žádná sláva, společně s hudebním doprovodem a předehranými pasážemi se to ale poslouchat dá. Nepopírám, že chvílemi je Katy hrozně ukřičená, taková skladba "Power" byla docela vrták do uší, ale třeba akustickou "Into Me You See" zvládla na své poměry slušně.

Katy má velkou výhodou, že během své kariéry vydala nespočet známých hitů, jako jsou "I Kissed The Girl", "Hot N Cold", "Teenage Dream" a spoustu dalších, na kterých může svou show stavět. Někdy jsou sice převlečeny do nových zvuků, ale i tak zní dobře a vždy dokážou výborně nabudit. Nové skladby se zdají být pro publikum možná trochu nudnější, do setlistu byly ale přiměřeně a nenásilně propleteny.

Perry ve Vídni ukázala, že i když jí je něco málo po třicítce, rozhodně nedospěla. A my musíme uznat, že to vlastně vůbec ničemu nevadí. Stále patří mezi elitu popové kultury a její ztřeštěnost nás baví. Mezery ve zpěvu, kterými zpěvačka oplývá, nechť jsou odpuštěny díky špičkové produkci, která ji doprovází. S trochou nadsázky lze říci, že dokud nás bude její teenage dream bavit, není potřeba, aby Katy Perry byla jakkoliv jiná.