A Perfect Circle se vrátili s příjemnou, nikoliv revoluční deskou "Eat The Elephant"

Návrat jedné z nejzajímavějších progrockových či, chcete-li, artrockových formací nového tisíciletí A Perfect Circle je událost nemalého významu. Vždyť čekání na tuto superkapelu složenou z protřelých hudebníků trvalo čtrnáct let. Stálo to za to? Jaké je comebackové album "Eat The Elephant"?

7/10

A Perfect Circle - Eat The Elephant

Vydáno: 20.4.2018
Celkový čas: 57:07

Skladby: Eat The Elephant, Disillusioned, The Contrarian, The Doomed, So Long, And Thanks for All The Fish, TalkTalk, By And Down The River, Delicious, DLB, Hourglass, Feathers, Get The Lead Out

Vydavatel: Warner Music

Čtrnáct let je skutečně dlouhá doba. A přesně tolik času uplynulo od vydání dosud poslední nahrávky "Emotive" americké superformace A Perfect Circle složené z kytaristy Billyho Howerdela (Ashes Divide), basáka Matta McJunkinse (Puscifer, 30 Seconds To Mars), bicmana Jeffa Friedla (Puscifer) a zpěváka Maynarda Jamese Keenana (Tool, Puscifer). Skládání materiálu na aktuální album ovšem začalo daleko dříve. Dokonce už v roce 2008, kdy se na první skladby vrhl právě lídr formace Keenan. Ten pak spolu se zbytkem A Perfect Circle pomalu a jistě dolaďoval materiál k vytouženému konci.

Není s podivem, že comebackové album zní trochu jinak než o dekádu mladší předchůdci. Keenanova superparta vyměnila silné kytarové party za výrazné klávesy, které drží melodii většiny skladeb. Těm pomáhá chladný, odtažitý zvuk podporovaný elektrickými podtóny a zdánlivě nezaujatým Keenanovým vokálem. Mnohé momenty alba si pohrávají s popovou dynamikou, což má na posluchače téměř uklidňující účinek. Výrazově vybočuje až orchestrální "The Doomed" a především překvapivá, osmdesátkami ovlivněná "So Long, And Thanks For All The Fish". "Eat The Elephant" je příjemná deska, která přímo vybízí k vícero poslechům, aby posluchači neunikl některý z barvitých nápadů, kterými losangeleská parta rozhodně nešetří. Přelomová nebo zásadní událost ve světě progrocku se ovšem nekoná. K tomu novince přece jen chybí větší dávka oné progrese.

• Dost podhodnoceno. Nejzralejší nahrávka Perfect... (Pavlos, 28.06.2018 12:52) Reagovat

  Dost podhodnoceno. Nejzralejší nahrávka Perfect Circle. Disilusioned nebo Talk Talk jsou zásadní pecky. Ve druhé části víc experimentů, které ale drží pohromadě. 9 nebo aspon 8 z 10 je podle mě na místě.
  
  

  • Re: Dost podhodnoceno. Nejzralejší nahrávka Perfect... (Ferda, 26.04.2019 17:57) Reagovat

    Porad tam chybi ta basa. Paz Lenchatin asi jeste ladi. A nebyl sem na koncerte. :(
    
    

• Recenze? (Lenka, 29.06.2018 12:27) Reagovat

  Když si vybavím délky recenzí jiných alb a té dobré i špatné vaty v nich, jsem šokovaná délkou této. A že zrovna oni si to zaslouží. Neznat kapelu, tahle rezenze mě k jejímu poslechu nepřekecá. Ale štěstí, že album vynikající je...
  
  

• Recenze (Pepa, 29.06.2018 23:36) Reagovat

  Ze začátku jsem byl z nahrávky poněkud rozpačitý, ale po několika posleších si mě naprosto získala a pořád se ji nedokážu nabažit, což určitě umocnil i koncert v Berlíně, který byl naprosto skvělý. Splnil jsem si jeden sen. Viděl jsem APC!
  
  

  • Re: Recenze (Markéta , 08.12.2018 19:51) Reagovat

    Pepo, taky jsem je viděla v Berlíně a pro mě též splněný sen. Perfektní.
    
    

Rozhovory: Martin Čupka - V MØNØDREAM nedělám umělecké kompromisy Martin Čupka, frontman jedné z nejvýraznějších česko-slovenských rockových kapel John Wolfhooker, přichází s novým autorským projektem MØNØDREAM. Otevírá tak zcela novou kapitolu své hudební cesty. S myšlenkou zkusit si vlastní... čtěte zde

Vydáno: 30.12.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Trny & Žiletky na desce "Je nutné zabít beránka" přidávají na zlověstnosti Nová studiovka Trnů & Žiletek "Je nutné zabít beránka" přináší hutnou, emotivní a temnou jízdu. Na posluchače nečeká žádný med, ale ten asi nikdo z fanoušků Desedovy práce ani neočekává. Lídr Dark Gamballe znovu posouvá... čtěte zde

Vydáno: 29.12.2025 13:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Swingující blues-folk olomouckých Alibaba možná zůstává "Furt stejný", ale furt stejně skvělý a svůj Folk může být sofistikovaný i kýčovitý, židličkový, kotlíkářský, může tepat do společenských nešvarů, být zasněný, básnivý i výrazově dutý. V každém případě, ať už použijeme jakékoliv další adjektivum, měl by... čtěte zde

Vydáno: 29.12.2025 00:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Mutanti i zombíci řádí v rytmu psychobilly na "Mutant Farm" veteránů Green Monster Páté desce domácích psychobilly legend Green Monster vévodí jedovatá zelená barva, která láká na hororovou projížďku farmou mutantů. Vedle ní hrají prim dunivý kontrabas a charakteristický, kousavý vokál lídra a zároveň... čtěte zde

Vydáno: 28.12.2025 14:30 v sekci Recenze

7/10

Recenze: Dream of the Sun zatím ohledávají terén, s "What God Had Taken Once, He Can Always Take Twice" ale debutují slibně Prvotina "What God Had Taken Once, He Can Always Take Twice" představuje pražské Dream of the Sun v okamžiku prvního velkého kroku. Cestu si k němu vybudovali pečlivě a očekávání nastavili poměrně vysoko. Jak to celé dopadlo a proč... čtěte zde

Vydáno: 28.12.2025 08:00 v sekci Recenze