Jestliže se cesta životem náhle ukáže být strmou, je třeba zařvat a přidat. Jakkoliv. Tak by se dalo shrnout poselství, jež zprostředkovává "The Louder I Call, The Faster It Runs" amerických Wye Oak. Ti se do MeetFactory vrací, aby představili své právě vydané, osvobozující album. Nespoutaný folk, v němž se proplétá art s noisem, se továrnou rozproudí už 26. dubna

Když jsme kdysi v MeetFactory avizovali premiéru téhle dvojice z Baltimoru, předjímali jsme v továrně bezprostřední zážitek průzračného folku, tu opepřeného říznější shoegazeovou kytarou, tu nevšedním elektronickým ruchem. Tenkrát jejich tvorba byla krapet jednodušší, a ještě snad platil příměr, že poslouchat je je jako opojně proplouvat místností vyplněnou dream popem, alternativní country a weird folkem, zatímco si přítomní vřele vyměňují polibky a jsou se všemi zadobře. Po téhle trajektorii Wye Oak stoupají i na aktuálním, na začátku dubna vydaném, šestém řadovém albu, které je zas jednou hudebně nápaditější a výraznější - kytary střídají syntetizátory, dávná nálepka indie-whatever je překonána hravým, leč kompaktním, svérázným vyjádřením. Pitchfork dodává, že s kytarami Wye Oak nikdy nezacházeli takovým způsobem.

Novinka "The Louder I Call, The Faster It Runs", která přichází po dvou letech od předchozího alba, byla vydána u labelu Merge a záhy začala sbírat veskrze pozitivní recenze. "Tohle je fantastický příspěvek od skupiny, která se vyvíjí stále nepředvídatelně působivým směrem," hodnotí nadšeně jeden z recenzentů. Ačkoliv jsou témata alba ve svém jádru melancholická, je vším jen ne nostalgickou výpravou - ozývá se hlas skupiny, která setřásá jakékoliv střípky nejistoty a klestí si cestu odvážnou, tvůrčí cestou. Zpěv zní jednou tiše a možná rezignovaně, na sklonku večera však bezesporu sebevědomě. Tyhle písně nabízí odpověď, že spřízněnost s bližními spolu s niterným odhodláním překoná i největší strasti světa.

V čem spočívá ono osudové kouzlo dvojice, která přijala jméno po památném dubu, státním stromu jejich Marylandu? Třeba právě v tom, že Jenn Wasner, polovina skupiny, známá též z projektů Dungeonesse či Flock Of Dimes, je "moc dobrou kytaristkou a naprosto nádhernou baskytaristkou," jak jsme shrnuli dojmy z předchozí návštěvy. "A pravě proto se sound bílého dubu zdá být překvapivě bohatý a může se líbit fanouškům alternativní, a zároveň i tradičnější hudby." Ať už jste vyhraněnými koštéry netradičních zvuků, pro něž může být jistou zárukou produkce vyhlášeného eklektika Johna Congletona, nebo snílky odevzdanými imaginativním melodiím, baltimorská dvojice učaruje bez rozdílu a zcela.

Souputníkem Wye Oak je na turné jejich krajan a experimentální básník Suno Deko, jehož nedávný debut je popisován jako kombinace prapodivných a pastorálních skladeb, které ve výsledku zahřejí podobně, jako by zahřály ty od Sufjana Stevense. Uhrančivá smršť se v MeetFactory spustí ve čtvrtek 26. dubna, vstupenky k zakoupení na tomto místě.