Mirai a Poetika na společném turné ukázali rozdílnost svých přístupů

Mirai i Poetika zažívají v posledních dvou letech výrazný vzestup popularity, proto bylo jejich společné turné logickým vyústěním. Jak ale ukázala závěrečná zastávka šňůry ve vyprodaném pražském Lucerna Music Baru, obě party na to jdou koncertně dost odlišně.

Live: Mirai + Poetika

místo: Lucerna Music Bar, Praha
datum: 8. dubna 2018

Jako první se na pódiu ukázala Poetika, jejíž základ tvoří rapper Eduard Rovenský, zpěvák Ondřej Brejška a producent Daniel Hrdlička. Na koncerty se však přidávají i další dva muzikanti, což je pro jejich prezentaci zcela zásadní. Jenom s Djem by totiž písničky na pomezí rapu a popu s příměsí současné elektroniky těžko vynikly. Živá hudba je činí uchopitelnějšími.

© Lucie Levá

Chlapci jsou navíc na pódiu zdravě rozjetí, jejich show působí spíš syrově rock'n'rollově než popově naleštěně, jak by kdekdo tipoval podle úspěšnosti v éteru. Škoda že slabší zvuk v prostoru balkónu se trochu podepsal na srozumitelnosti textů, přirozenost, našlapaná energie i upřímný zápal pro věc ale tento nedostatek smázly.

Nejvíc diváci pochopitelně reagovali na hitovky jako "Zkouším žít" či "Každou vteřinou". První jmenovaná dokonce zazněla dvakrát, a to rychle po sobě, což možná nebylo dramaturgicky vymyšleno nejlépe. V kontextu setu ale vynikly i momenty, kdy se kapela přikláněla spíš k akustičtějšímu směru, zejména písnička "Pod hladinou", ale i aktuální singl "Za oponou".

© Lucie Levá

Před jedním songem Rovenský vyzval publikum, aby společně s ním pozdravilo tam nahoru jeho otce, kterému by v den koncertu bylo 65 let. Plný klub tento okamžik ještě víc stmelil, jeho nehranost přispěla k silnějšímu poutu s diváky. Nejen díky tomu to byl příjemný koncert. Ukázalo se, že ač na debutové desce "Trinity" ještě Poetika platí nováčkovskou daň a v otázce repertoáru se má kam posouvat, naživo vykročila správným směrem.

Mirai, kteří vystoupili jako druzí v pořadí, se vezou na vlně úspěchu - vše nastartoval loňský hit "Když nemůžeš, tak přidej" a po dobře přijatém debutu "Konnichiwa" se před pár týdny dočkali i Anděla za Objev roku. To vše se podepsalo na tom, že na pódiích již působí docela sebevědomě a nebojí se pojmout své vystoupení jako velkou klubovou show.

© Lucie Levá

V případě mladé kapely, která má zatím jen pár skladeb známých široké veřejnosti, je na to ale možná ještě zbytečně brzy. Kvality každého interpreta či skupiny totiž stojí a padají na silných písničkách - a právě jejich plynulá prezentace by Mirai slušela nejvíc. Jenomže všelijaké vylomeniny, které si pro fanoušky připravili, spád koncertu až nepříjemně brzdily. Zatímco vystoupení Poetiky pro svou údernost odsýpalo a za hodinku bylo hotovo, Mirai přehrávali svou jedinou desku úmornou hodinu a půl.

Kromě toho, že skupina přijala typické české koncertní nešvary typu otravných hecovaček jako "Éééééééjo", dlouze a nezáživně působily i některé proslovy mezi písničkami. Také bubenické vsuvky nebo plavání v publiku bylo spíše radostí muzikantům než pomocí dramaturgii večera. Místy bylo zkrátka cítit, že si až moc přejí být velkou halovou kapelou. K tomuto statusu ale nevedou žádné zkratky, k němu je potřeba se poctivě vyhrát.

© Lucie Levá

Přitom základ v podobě chytlavých a snadno zapamatovatelných skladeb i potřebného entusiasmu a pozitivní energie Mirai mají. Dokázal to hit "Když nemůžeš, tak přidej", který fanoušky roztančil na úvod i v závěru, ale třeba i starší "Cesta z města", při níž nemohla chybět pro formaci typická panda. Nostalgický "Anděl" ji zase ukázal z jiné, o něco vážnější stránky.

Sympatie si navíc Mirai získali tím, že před touto písničkou poslali do publika kolovat svého v březnu vyhraného Anděla. A jak se ukázalo, fanoušky mají vychované - soška se jim na konci vrátila v pořádku zpět. Aby neměli těch ocenění málo, v průběhu večera ještě od svého labelu Universalu obdrželi Platinové album za desku "Konnichiwa".

Obě skupiny tedy předvedly svoje silné stránky, ale i nedostatky, na kterých by mohly do budoucna zapracovat. Protože se v závěru na pódiu potkaly a koncert se proměnil ve velký večírek plný nadšení a dobré nálady, zjevně do toho mají energie i chutě víc než dost.

• Poetika: vůbec se nedivím (Pavel Klempíř, 09.04.2018 14:31) Reagovat

  této recenzi na Poetiku, Edu a kluky, ze které vyčnívá jedno hlavní poselství / hodnocení: přímost-upřímnost-srdcařina a s ní otevřené srdce.
  Ona to totiž není koncertní ani marketingová póza, ale vlastní základ jejich bytí.
  Bytí Edy, Dana, Ondry....Poetiky
  Takže jen logicky jsou texty takové jaké jsou a projev takový jaký je.
  Proč to píši?
  Protože je známe mnoho let - věřili jsme v sílu jejich srdcí - ta se ukázala - a nyní ji ukazují i tím, že jsou oficiálními patrony Daruj hraču ve prospěch dětí a lidí s různými handicapy a ZP manažerů Tango, organizátorů tohoto projektu. Oni, mladíci. Když začínali, "honili každou korunu"...ale od nás si na žádné z našich akcí nevzali a neberou ani na dopravu.
  Takže ta upřímnost na podiu jim nedá žádnou práci. Oni ji totiž žijí. Oni žijí svoji tvorbu pro svoji tvorbu, každé slovo, každý ton a věci o kterých si myslí, že by se dělat měly - tak je dělají. Třeba Edův pozdrav taťkovi "nahoru". Byl by na něj pyšný. Ne za úspěch, ale, po Coellhovsku, za cestu.
  Za tu recenzi díky a omlouvám se, že se k ní vyjadřuji, ale je-li recenzí řečeno "A", cítil jsem potřebu napsat i "B", jako drobné příblížení toho, proč to tak je, protože oni by to sami nikdy neřekli.
  Pavel Klempíř, MBA; ředitel Tango a Daruj hračku
  
  

• Klišé (Ex fanoušek Packeta, 09.04.2018 17:07) Reagovat

  Já bohužel nedokážu snést Poetiku.
  Na můj vkus je to prostě úplně to samé, jako Atmo a x dalších klonů. Obzvlášť je to dáno skutečností, že začátky Packeta mám doteď rád a jeho album Odyssea nabízí plno lyrických písniček. On nikdy neměl zajímavou flow, či našlapanej projev, ale kompenzoval to solidní pointovanou muzikou na pozadí a měl špičkové texty. Neopakoval se.
  Byl to příjemný rap-pop, co mi namáhal mysl. Playback, Duše v poutech, Dosloff, Bez cizích norem, Bumerang...špičkovej slovosled, plno metafor co u mě zlidovělo.
  Když jsem si na youtube stěžoval, co to jako má bejt ta Poetika, že to zas budou hrát rádia, očko atd, což je pravda, ujišťoval mě, že album bude jiný. Není, každá písnička stejná. Nejvíc mě pobavilo, že tam má snad dvě totožné písničky - žít a zkouším žít. Navíc hudebně to pro mě nemá taky žádnej zajímavej prvek. Krom nudné flow, jsou vokály slabé a má to naprosto klasickou šablonu - sloka, zpěv, sloka, zpěv. Občas je to naopak.
  To nejlepší má tenhle interpret za sebou. Ale prostě co je to s těma kapelama/rapperama? Lipo začínal na stejné vlně - poetické texty, vážnost, určitý nad rámec textů a dnes dělá love songy. Raego to samé, jednou za čas vydá něco syrového jako Vodopád či Štěstí, má to "kurevskou váhu", ale pak zas deset stejných love songů.
  Mrzí mě ta brutální snaha se zalíbit masám, aby to hráli všude.
  
  

  • Re: Klišé (Packet, 09.04.2018 23:41) Reagovat

    Díky za feedback "ex fanoušku".. :) Jedna odyssea končí, další navazuje zítra a to, kým jsem dnes, by nebylo bez toho kým jsem byl včera. Možná jsem tě zklamal, možná jsi ve mě viděl něco, čím jsem ani nikdy nebyl a možná si ani nikdy real fan nebyl. Co já vím? Lidé si dávají právo vlastnit, hodnotit, soudit a poučovat. To, že o někom napíšeš, že to nejlepší má za sebou, musí pramenit buď z velkého ega, nebo z opravdu velkého poznání a dlouhodobé zkušenosti. Za sebe mohu říci, že žiju sen a čekám kdy se probudím a doufám, že ještě chvíli snít budu.. Měj se hezky a třeba o tom někdy pokecáme z očí do očí, ne jen ve virtuálním světě písmenek. Seeya!
    
    
    

    • Re: Klišé (Anonym, 10.04.2018 11:33) Reagovat

      To mě skutečně mrzí, že si to bereš tak moc osobně. Když píšu, že tvojí starou hudbu poslouchám i doteď, což znamená, že pro mě něco znamená. Viz řádek "Support je pilíř, pokud někomu věříš a má ohromnej smysl větší než se ti zdá." Já to nemyslim nijak zle. Upřímně, já ani nechci aby si dělal furt to samé. To nejlepší podle mě máš za sebou - to že ty to vidíš jinak, je důležitější. Máš motivaci pokračovat v něčem, co tě naplňuje.
      V tvé staré hudbě jsem si prostě toho našel daleko víc, než to co produkuješ teď. Ta hudba je pro mě zklamáním, protože mě to už tolik nenaplňuje jako třeba celá ta Odyssea. Ale rozhodně nechci aby sis to bral nějak zle. Co se týče ega, tak ego fakt nemám. Pro sebe jsem outsider. A ex fanoušek jsem, nedávno jsem i příteli tvojí starou desku doporučoval. Dokonce mě i mrzí, že nemáš víc písniček jako Playback. S kytarou, ostrým projevem. Poslouchám i tvoje věci, co nemaj skoro žádné views o proti tvé Poetice. Z očí do očí bych ti řekl úplně to samé, ale já to nemyslim jako nějakej útok. A doufám, že to taky tak nevnímáš.
      
      
      

• těžká ostuda dělat něco tak povrchního a lac... (TO, 10.04.2018 19:09) Reagovat

  těžká ostuda dělat něco tak povrchního a laciného,hlavně že to hrajou rádia a tím kazí hudební vkus dětí
  
  

Naživo: Rain City Drive v Praze naznačili, že vystoupí i na Rock For People Přes nekončící popularitu a další série nemá americká show "The Voice" pověst soutěže, z níž by vycházely do světa hotové hvězdy - pokud tedy nepočítáme Morgana Wallena, Melanii Martinez, Cassadee Pope a pár dalších. Ale Matt... čtěte zde

Vydáno: 17.01.2026 16:15 v sekci Naživo

9/10

Video: Roman Holý radí v písni "O pytlíku a bříšku", jak se trefit (nejhorším) chlapům do srdce Roman Holý vydal na sklonku minulého roku druhou sólovku "Strážce klidu Vol. 2". Najdete na ní i perlu "O pytlíku a bříšku", v níž mimo jiné zazní "pytlík musí být prázdný a bříško pěkně plné". Svým způsobem jde o léty... čtěte zde

Vydáno: 17.01.2026 08:00 v sekci Audio / Video | Video

8/10

Audio: Co bychom dělali ve světě naruby? Flea si v singlu "Traffic Lights" přizval na pomoc Thoma Yorkea z Radiohead Flea už přes čtyřicet let pohání basou Red Hot Chili Peppers, takže dává smysl, že ho tahle formace dokázala vytížit do poslední noty. Teď to po deskách "Unlimited Love" a "Return of the Dream Canteen" - vydaných krátce po sobě -... čtěte zde

Vydáno: 16.01.2026 13:00 v sekci Audio / Video | Audio

8/10

Recenze: Invisible World vedou na "Holy Grail" tichý dialog se světem Projekt Invisible World slouží pro kontrabasistu a baskytaristu Tomáše Lišku už řadu let jako místo, kde může ohledávat prostor mezi jazzem a world music. Mezinárodně obsazené spojení vydalo koncem roku své čerstvé album "Holy... čtěte zde

Vydáno: 16.01.2026 08:30 v sekci Recenze

Hvězda "Stranger Things" Djo s "End Of Beginning" vládne českému digitálnímu žebříčku Americký muzikant a herec Joe Keery alias Djo vystřelil s písní "End Of Beginning" do čela tuzemské hitparády digitálních singlů. Navázal tak na úspěch z Velké Británie, kde aktuálně také kraluje žebříčku. Českým rádiím dál... čtěte zde

Vydáno: 15.01.2026 08:00 v sekci Novinky | České hitparády