Ano, jsme ostudy. Nenapsat recenzi na dost možná nejkrásnější popovou desku minulého roku, která by úplně s přehledem dosáhla na devět bodů z deseti, to se vážně nepovedlo. Obsáhnout v omezeném množství autorů neomezené množství skvělé hudby se prostě nedá a je škoda, že to odnesla právě tak působivá a zvukově vypiplaná kolekce, jakou je právě "Glasshouse". Vždyť pro ty písně, které tam najdete, by taková Ellie Goulding po svém minulém studiovém debaklu klidně zabíjela.

Album, na nějž fanoušci kvůli založení rodiny čekali tři roky, obsahuje mimo jiné baladu "Sam", v níž Jessie Ware zpívá o svém muži a dítěti, a když s takto intimní věcí odstartovala svůj na čtyři dějství rozdělený pražský koncert, publikum okamžitě zmlklo a hltalo každou slabiku.

Mohlo to totiž dopadnout úplně jinak. Kamarádka Adele a Florence Welch mohla po vzoru pražských premiér konkurentek Låpsley nebo Rae Morris dovézt jen klávesy nebo počítač a snažit se trefovat do half-playbacku, místo toho ale svůj už tak mrazivý electropop s příchutí R'n'B a soulu zabalila do teplých živých nástrojů a elektronikou si pomáhala jen výjimečně. Ten rozdíl byl obrovský, a zpěvačce tak fanoušci viseli na rtech prakticky od první minuty.

Jako naprostý protiklad proti úvodní vokální exhibici působila "Your Domino". Další z nových skladeb, na niž se navíc dá velmi dobře tančit. Není to ale žádná "Pomáda", ale spíše takový ten decentní taneček na špičkách, který si tančíte jen tak pro sebe.

Z úvodní části je třeba ještě vyzdvihnout baladu "Alone", po jejichž úvodních tónech vyprodané Divadlo Archa šílelo nadšením, neboť si nejspíš také všimlo, že se v ní dřívější kolegyně spisovatelky E. L. James překonala a udělala z ní svou nejvydařenější věc vůbec.

Jakmile velká projekce oznámila přechod do druhé části, husí kůže se vrátila v novinkovém ploužáku "Hearts", ale jen co se ke konci blížila návyková starší hitovka "110%" přejmenovaná na "If You're Never Gonna Leave", zahlásila zpěvačka: "Stop, stop, stop! Viděla jsem dobře? Je to prsten, co máš v ruce?" A divoce ukazovala rukou do publika, v němž se před malou chvílí jeden pár zasnoubil. Po sympatické gratulaci dvojici věnovala filmovou píseň "Till The End" z romantického snímku "Než jsem tě poznala".

Neuběhla snad ani čtvrthodina a třetí část byla teprve ve svém úvodu, když tu náhle někdejší sportovní redaktorka povolala na pódium Portugalce Josého a jeho přítelkyni, který si po vyznání k České republice a proslovu složeném z názvů písní hlavní hvězdy večera rovněž poklekl před svou milou a také on dostal tu nejsladší možnou odpověď. Spoluautorka písně "The Crying Game" od Nicki Minaj jim následně věnovala nejen singl "Champagne Kisses", ale i skutečné šampaňské, o nějž se podělila i s prvním zasnoubeným párem. Lidi dojatě tleskali, smáli se, plakali, všechno bylo nádherné.

Člověku by až bylo líto vrátit se zase zpátky k programu, jakkoliv bezchybný a skvěle nazvučený dosud byl. Spontánnost a láska se ale zanedlouho vrátily v závěrečném hitu "Say You Love Me", který interpretka nominovaná na Mercury Prize napsala v tandemu s Edem Sheeranem. A nutno dodat, že určitý písničkářský rukopis v něm lze na rozdíl od ostatních kousků z repertoáru určitě najít.

Přídavek v podobě "Tough Love" a dodnes největšího hitu "Wildest Moments" jen podtrhl výjimečnost večera, který byl sice pro třiatřicetiletou zpěvačku teprve druhou zastávkou jejího aktuálního turné, už teď je ale jasné, že ostatní evropská města budou mít co dělat, aby jedinečnost a nezapomenutelnost pražského koncertu alespoň dorovnala. Teď už jen doufat, že se k nám Jessie Ware vrátí dříve než zase za pět let. A pokud se tak stane, tentokrát už se její nová deska recenzi nevyhne.