Mandrage plní svoje dvouletky, a tak nebylo překvapením, že se vloni vrhli na skládání nových písní a zavřeli se do studia. Díky tomu se před pár dny na pultech objevila již šestá deska. Dostala trefný název "Po půlnoci" podle menšího zpoždění, které její vydání nabralo kvůli předělávce většiny skladeb po vzoru písně "Filmy". Album vyšlo po více než dvou letech od úspěšné kolekce "Potmě jsou všechny kočky černý", ale jedno je jisté, její úspěch novým počinem nenapodobí.

Mandrage neriskovali a novinku natáčeli za pomoci osvědčeného Armina Effenbergera v Chicsound studiu. Jen dvě písničky dokončili ve vysněných berlínských Red Bull Music Studios, kam se odebrali v prosinci. Dvanáct autorských novinek, na kterých spolupracovali všichni členové se lvím podílem Pepy Bolana, doplňuje cover dívčí punkové kapely Zuby nehty "Mladí sráči v nás". Mix a mastering dostali na starost Ecson Waldes a Lukáš Martínek.

Otázkou zůstává, proč kapela, která má hudební a hitový potenciál, nezvládla svojí novou tvorbou další krok na stupínku a spíš stagnuje. Jestli za to může větší popularita, termínová dochvilnost od vydavatelství, nebo absence riskování při produkci, těžko říct. Jedno je jisté, nováčci z loňské scény jako například TH!S, Vesna či Nanosféra předvedli více zázraků než právě favorizovaní Mandrage, kteří svůj talent spíš zametli pod kobereček.

Desku se třinácti věcmi vtipně a tematicky otevírá intro "Před půlnocí" a zavírá ploužákový song "Po půlnoci". Působivý úvod, za kterým stojí Matyáš Vorba a František Bořík, žel nepřešel plynule v druhý track a v tom nejlepším se utnul. Krom již vydaných singlů "Motýli" a "Slečno, já se omlouvám se", které se zabydlely v éteru, mají největší potenciál "Výroba", "Plakáty" či "Endorfiny". Právě v "Endorfinech" je příjemným překvapením foukací harmonika.

Po textové stránce to opět není žádná sláva a velké umění. Na to, že mají kluci kolem třicítky, se vyspělost do textů zatím příliš nepřetavila. Místy převládá jednoduchý text, který až pubescentním zpracováním v některých pasážích tuto domněnku jen utvrzuje, viz jinak chytlavá "Honolulu". Nejpřiblbější text obsahuje song "Filmy", což kvalitně odvedenou hudební stránku písně úplně degraduje. Proto jak oáza na poušti působí textařsky povedenější "Po půlnoci", "Díky tobě" či "Motýli", které si Mandrage hrají s metaforami a zůstává v nich alespoň nějaké tajemno.

Kapela dopředu hlásala, že by se s novou deskou stylově měla vrátit ke kytarám a ke svým začátkům. Popravdě jsme od toho čekali větší utržení ze řetězů. Takže pokud byste rádi větší kytarový nářez, sáhněte raději do šuplíku s posledními deskami Imodium nebo Hentai Corporation. K přitvrzení u Mandrage dochází až na samém závěru, především v písni "Díky tobě" nebo v povedeném coveru "Malí sráči v nás", kde zvukově experimentují se syntezátory a bicími.

Pokud chcete víc a víc (z nové desky), jak Mandrage sami zpívají v písni "Plakáty", tak máte nejspíše smůlu. Celek neurazí, ale ani nenadchne. Vyššího standardu skladeb se, doufejme, dočkáme aspoň v koncertním podání.