Švédové Ghost fungují od roku 2008 a na svém účtu mají tři alba. Zatímco debutem "Opus Eponymous" z roku 2010 jen zkoumali reakce veřejnosti a hudebně vystrkovali své satanské růžky, druhou deskou "Infestissumam" si už podmanili téměř celý hudební svět. Tajemní maskovaní Švédové, ještě donedávna tající svou identitu, přišli s originálním vizuálem a navíc se svezli na v současné době populární vlně hudebního návratu do sedmdesátých let.

Formace kolem sebe vytvořila jedinečnou tajuplnou auru. Kapela složená z bezejmenných Ghoulů si do popředí s každým albem volí nového vůdce - Papa Emerita. Zatím se vystřídali tři hrůzostrašní papežové. Na konci turné, ze kterého je i tento záznam, byl poslední z nich Papa Emeritus III svržen a (zřejmě) nahrazen děsivě vyhlížejícím starcem nazývajícím se Papa Emeritus Zero. Ten jen stroze skřípavým hlasem ke svým fanouškům prohlásil: "Párty je u konce. Začíná středověk." Od té doby kapela mlčí, ale aby čekání na čtvrté album ohlášené na duben příštího roku nebylo dlouhé, vydala formace svůj první živý záznam "Ceremony And Devotion" z historicky nejúspěšnějšího turné "Popestar", nahraný na koncertě ve Spojených státech.

To je samo o sobě pro evropskou, navíc metalovou skupinu ohromný úspěch. Vždyť na americké scéně si vylámala zuby nejedna evropská hudební hvězda. Nejen Amerika, ale i domácí Evropa si Ghost cení. Za své poslední dvě desky získali nespočet různých ocenění a v roce 2016 za skladbu "Cirice" dokonce ukořistili Grammy. Na satanskou skupinu docela dobré, že?

Ghost ale trochu klamou tělem. Sice si udržují mystiku oné odvrácené tváře Boží, ale oproti typickým metalovým pekelníkům to hrají hlavně na efekt. Žádné blackmetalové krákání tedy nečekejme, Papa Emeritus zpívá čistým, melodickým vokálem a místo bublajícího black metalu vsadili na retro rockmetalový zvuk s výraznými klávesami a kovovými kytarami. Nesporné pěvecké kvality jejich lídra dokazuje právě tento živák, ve kterém se kvalita a čistota zpěvu od studiové verze příliš neliší. Možná není jeho hlas tak silný jako v případě největších hlasů metalové historie, ale výrazné charisma i charakteristická barva ho řadí k nejzajímavějším vokalistům současnosti.

Nahrávku otevírá dost možná největší hit skupiny "Square Hammer", který se objevil na loňském EP "Popestar", které se jinak skládalo z převzatých věcí (např. od Eurythmics či Simian Mobile Disco). Novinka "Square Hammer" ovšem všechnu pozornost strhla na sebe. Hitová pecka s mohutnými pekelnými klávesami a kazatelským vokálem je otvírák jak víno a takřka dokonalý podpalovač do kotle. Navíc živá verze neubrala nic z jejího magického kouzla.

Švédská formace má ovšem hitů celou řadu, i proto si mohla dovolit hned zkraje vypálit další pecku "From The Pinnacle To The Pit" z posledního povedeného alba "Meliora", kterou zdobí především skvělý ústřední kytarový riff a katedrální refrén. Zvuk je krystalicky čistý, kapela hraje na fantastické technické úrovni a jen z občasných nadšených výkřiků a skandování fanoušků můžeme tušit, že v tomhle žádné studiové úpravy nejsou.

Ghost setlist poskládali velmi vyváženě a nezapomněli na žádnou zásadní skladbu skrze celou diskografii. Z debutu tak nemohli opomenout výborný "Ritual", který uzavírá základní set, či neméně působivou "Con Clavi Con Dio". Z "Infestissumam" a "Meliory" pak přehráli prakticky všechny hity včetně Grammy ověnčené "Cirice", "Year Zero" a na úplný závěr přídavkovou "Monstrance Clock", kde se fanoušci sborovým zpěvem ujali iniciativy - jejich verze refrénu "Come together, together as a one, come together for Lucifer's son," je pekelně mrazivá. Z pomalejších písní pak ční naživo snad ještě epičtější balada "He Is".

Čekání na čtvrté album je díky povedenému živáku "Ceremony And Devotion" daleko únosnější. Pro tuzemské fanoušky je také vítanou ukázkou toho, jak Ghost zní naživo. Česká republika totiž na premiéru Papa Emerita a jeho ghoulů stále čeká. O to cennější novinka je. Její technické kvality i nezaměnitelná aura ji řadí mezi nejpovedenější živé metalové počiny posledních let.