Předkapela v podobě spřátelených britských indie-rockerů Banfi neurážela, zároveň ale ani příliš parády nenadělala. Navíc se rozhodla vzít si do parády překrásnou "Mercy Street" Petera Gabriela a pochopitelně se její jedinečnosti ani zdaleka nepřiblížila. Je ale třeba pochválit alespoň poslední skladbu setlistu, která jako jediná vyčnívala a opravdu bavila. Na zakládání profilu kapely do databáze musicserveru to ale zatím není a pokud trio není domluvené s hlavními hvězdami na další spolupráci, nejspíš už o nich nikdy neuslyšíme, protože takových formací jsou zkrátka stovky.

Totéž se o sobě svého času mohli dočíst také Charlie Straight, tedy v případě, že se zrovna nejednalo o publicisty, kteří jim jejich úspěch přáli a předvídali jim velkou budoucnost. Takových tehdy byla většina a je docela škoda, že se po rozpadu původní formace a její následné transformace v Lake Malawi spousta z těchto věrozvěstů stáhla. Kapela kolem Alberta Černého totiž po mnoha letech příprav konečně natočila plnohodnotnou debutovou desku "Surrounded By Light", kterou po brněnském křtu přijela polít šampaňským i do Prahy, a nějaké to promo by jí určitě neuškodilo. Recenze na musicserveru je sice v přípravě, chtělo by se to ale do toho marketingu patřičně obout, protože je třeba posbírat všechny ty dřívější fanoušky, kteří si během dlouhého čekání našli jiné oblíbence a znovu jim ukázat, že Lake Malawi by měli zase věnovat pozornost.

Když jsem před necelými šesti lety psal reportáž ze křtu druhé desky Charlie Straight, netušil jsem, že lepšího koncertu, než byl právě ten na brněnské Flédě, už se od nich nedočkám. Tehdy byli v plné síle, se skvělými písničkami i parádní klubovou show. Podobné úrovni se po letech jen dobrých koncertů přiblížilo až nedávné předskakování The Kooks, u nichž se frontman viditelně tetelil štěstím ze splnění velkého snu. Třetí významný a zapamatováníhodný koncert odehrál Albert Černý se svými kumpány právě v Paláci Akropolis. Chybělo mu sice v setlistu před sebou spoustu vážně skvělých písniček z minulosti, jimž se nová kolekce vyrovná jen místy, i tak to ale stálo za to.

Vše se spustilo s úvodní "Holidays Forever", v níž zpěvák neskrýval nadšení a klasicky poskakoval na komorním pódiu. To ale jen do té doby, než si v "Young Blood" uvědomil, že chce ty ledy mezi jeho euforií a trochu zkamenělým publikem zbourat co možná nejdříve, a tak se s kytarou proběhl mezi diváky.

Jen co je ale pořádně nažhavil, zamířil si to ke klávesám, kde vystřídal hostujícího pátého člena Matěje Porteše, a z poklidného singlu "Prague (In The City)" přešel pomocí luskání až do - a to se podržte - "Lose Yourself" od Eminema! Naprostá šílenost. Koho by kdy napadlo, že se něčeho takového můžeme od třineckého rodáka dočkat? Jestli měl křest nějaký vrchol, bylo to právě toto překvapivé číslo, protože něco takového prostě dokáže vyrazit dech.

Z nového alba ještě mimo jiné zazněla také průměrnější "Bottom Of The Jungle" a naopak velice povedená titulní píseň, jejíž videoklip vznikl na Kubě, a bylo to právě až živé provedení, díky němuž "Surrounded By Light" konečně vynikla. Člověk by na jednu stranu chtěl hrozně moc napsat, že nová tvorba je dostatečně obstojná na to, aby už Lake Malawi mohli fungovat jen s ní, náhle se ale rozezní "Coco" a vedle takové hymny s takřka stadionovými parametry jsou všechny ostatní novinky jen chudými příbuznými. Ale třeba to chce jen čas.

Když se totiž po samotném křtu s Leošem Marešem a letícím špuntem přerušujícím jeho proslov rozezněl singl "Paris", bylo třeba mu také přiznat kvality a návykový, zpěvný refrén, který v kvalitě starších věcí pokračuje. Touto cestou určitě ano. Uvolněný a vydařený večer, kterému korunu nasadila původně neplánovaná závěrečná skladba "Parallel Universe", nakonec zakončily dvě podprsenky letící na kvarteto pokorně děkujících muzikantů. I to je ostatně důkaz, že o Lake Malawi je stále zájem.