Když vejde do místnosti, hned je jí všude plno. Hodně vykládá, u toho divoce gestikuluje, každého oslovuje "miláčku" a okamžitě se s ním objímá. Pánové jí zírají na štíhlé nohy nesoucí se na tenkých podpatcích, dámy nadšeně hlásí, jak jí to sluší a jak to těm chlapům na novince "Fire On The Floor" zase nandala.

Možná to vůbec není pravda. Alespoň takto si ale zákulisí Fora Karlín můžeme představovat. Nezkrotná živelnost prostupující celým tělem Beth Hart byla totiž na pražském koncertě nepřehlédnutelná, a pokud to takto nevypadá u ní v backstagei, nemáme nejspíš vůbec odhad na lidi.

Ty texty ale sedí. Beth Hart má za sebou divokou minulost plnou bujarých večírků, drog a opileckých rán, a i když dnes působí, že už je to za ní, v jejích písničkách se k ní všechny ty staré časy stále znovu vrací.

"If I ever leave you baby..." zazpívala fantasticky první řádek textu a úvodní skladbu musela zastavit a zrestartovat, protože zapomněla text. Jako omluvu následně slezla z pódia a procházela se zcela zaplněným sálem uličkou mezi sedačkami až ke zvukaři a zpět.

Když se vrátila na pódium vystlané koberci, začala písně uvádět krátkými příběhy. Za hodinu a půl jsme se tak dozvěděli, že se při natáčení "I'll Take Care Of You" bála, že ji Joe Bonamassa vyhodí ze studia se slovy: "Vypadni odsud, ty jedno neschopné děcko!" On na ni byl ale naopak až nečekaně milý. Nebo že v "One Eyed Chicken" se zpívá o hledání někoho, kdo potvrdí, že cesta, po které jdeš, je ta správná. "Better Man" je zase o jejím trpělivém manželovi Scottovi a tom, jak se liší od všech těch zlých kluků, které měla v minulosti.

O pár minut později zazněla pro změnu píseň o tom, jak její matku její první manžel a Bethin otec podvedl a odešel pryč. Dost možná nejzajímavější příběh byl ale v "Love Is A Lie", písni o její dnes už jedenaosmdesátileté mamince, která před třemi lety zjistila, že ji její druhý manžel Mark podvedl a opustil kvůli jakési Penny, kterou potkal na ulici. A ona si tak natruc do tří měsíců našla čtyřiapadesátiletého milence a dceři oznámila, že u ní bude bydlet. "Jo, mami! Jsi frajerka!" byla její reakce.

Bluesrocková, ale i jazzová a soulová zpěvačka se u toho doprovázela na klavír, na akustickou kytaru nebo nechala vyniknout své tříčlenné kapele. To vše ale doprovázela úchvatným, barevným chraplákem s celou škálou pestrých emocí. Teplý, zaoblený zvuk její kapely se snoubil s vroucným vokálem a nechával posluchače vnímat tu krásu. Ze sedaček na ploše to asi nebylo vidět, ale z balkónů jste si mohli všimnout, s jakou radostí a intenzitou se umělkyně vžila do rolí ve svých písních a jak energicky u toho hrála na klavír. Jako by se ho nemohla nabažit. Jako by se na každý dotyk studené klávesy znovu a znovu těšila. Něco takového nezfalšujete.

Vůbec nejsilnější moment ale přišel ve skladbě, s níž se zpěvačka z Los Angeles vrátila k hudbě. "Leave The Light On" je tak křehká, klavírní balada, že když v ní Beth Hart citlivě podala první sloku, diváci zaražení v židlích okamžitě začali tleskat. S refrénem a dalšími částmi skladby už si ale jen dojatě všímali husí kůže a beze slova sledovali tu nádheru před sebou. "Ať to ještě neskončí. Ať ta píseň trvá co nejdéle."

Následná balada "Mama", v níž pěje o tom, jak viděla svět, ale mámu má stejně nejradši, chvilky dojetí ještě prodloužila, v přídavku už se ale naopak zvedalo ze židlí, tančilo a předávaly se hned tři kytice.

Toto byl koncert tak upřímně bezprostřední, ale zároveň hluboce vážný a ryzí, že se o tom snad ani nedá smysluplně psát. Je třeba se přesvědčit. Třeba už příští rok (konkrétně 29. listopadu 2018), kdy se Beth Hart do Fora Karlín zase vrátí.