"Ewa Farna 10: Neznámá známá", jak výstižný název pro dokument, ve kterém se máme dozvědět, jaká Ewa Farna ve skutečnosti je, a ne jak ji známe očima televizních obrazovek či ze stránek bulvárních plátků, které rozebírají každé deko navíc a jaký kus oblečení má právě na sobě. Samotná Ewa si produkčně vzala dokument pod svou taktovku, tudíž v něm není nic, co by nechtěla, aby zaznělo. Pootevře nám dveře jen tak, jak je jí to příjemné. Dobrou dynamiku filmu předvedl svým střihem Kazma, který s nezainteresovaným odstupem vhodně nakombinoval jednotlivé záběry. Navíc jednotlivé česky mluvící sekvence jsou promíchané s polskými, čímž vás nutí stále bedlivě sledovat každou sekundu.

Dokument začíná tím, jak se Ewa jde podívat na prostory Fora Karlín, kde by ráda uspořádala svůj výroční koncert. Tím se spouští jakési odpočítávadlo, které měří čas příprav do jejího největšího koncertu. První půlka filmu je propletena archivními záběry, kde Ewu vidíme v pěveckých, ale i lyžařských soutěžích. Vzpomínají na ni učitelé, rodiče a všichni, kteří měli s jejím startem co do činění - až na Leška Wronku, který se od natáčení distancoval. I přesto dostává značnou část dokumentu prostor právě zpěvaččin odchod od jejího objevitele a manažera. Vypadá to, že mužské ego dostalo na frak a nemluví s ní. Otázka, jak to mezi nimi bude dál, zůstává nevyřešena. Sama Ewa nabízí odpověď - uvítala by smír. Oběma stranám se není co divit, však Wronka stál u zrodu její kariéry, a když je teď na vrcholu, tak od něj uteče. Na druhou stranu ona měla na to roky, aby se osamostatnila a nenechala si diktovat, co má dělat.

Na výročním vystoupení, který Ewa odehrála vloni touto dobou, si vyzkoušela, jaké to je, když je koncert plně v její režii, jak je náročné rozhodovat o každém detailu. Každé rozhodnutí je v podstatě bolestivé. Těsně před koncertem vidíme Ewu hodně psychicky na dně i ten zvrat, kdy to z ní všechno spadne prvními okamžiky show. Dozvíme se, že v těžkých chvílích, když má velkou trému, přichází o hlas. Vyjít na pódium vnímá jako třešničku na dortu.

Ve filmu zazní i to, jaký vztah má k víře a co pro ni znamená. Díky dokumentu můžeme také nasát i pohodovou přátelskou atmosféru v kapele, což dělá dobrou a stabilní půdu pod nohama, ale o to těžší úlohu jí coby frontwoman skupiny. Nerada je házena do pytle s rádoby celebritami, které se nějakých způsobem svezly na slávě a nic nedokázaly. Ewa si to vydřela. Sláva ji nesemlela a zůstává nohama na zemi díky disciplíně, kterou jí nastolili v mládí rodiče, kdy povinnou školní docházku neflákala a neměla zařízený žádný individuální přístup. Dozvíme se, že objev roku ve Slavíkovi v roce 2006 byl pro ni křest ohněm a díky porotcování v SuperStar ji širší veřejnost začala vnímat jako ženu s názory.

Energická Ewa je zkrátka fenomén, který nemá v našich končinách obdoby. Ruku na srdce, kdo by čekal po "Měls mě vůbec rád" takovou kariéru, kterou si vybojovala svým odhodláním, přístupem a energií, kdy s polskou krví a temperamentem boduje ve dvou zemích zároveň? V dokumentu ale nic světoborného inovačního nečekejte, jen lidskost a potvrzení, že není všechno pozlátko takové, jak se na první pohled třpytí.