Vydáváte druhou desku "M.Y.D.Y.". V čem je jiná než ta předchozí a jak probíhalo její nahrávání?

Nèro Scartch: Prvním motivačním krokem bylo to, že si nás vybralo Red Bull Studio v Berlíně, abychom po "Just Dance" vykopli další tři věci a udělali následně celou desku.

Tomáš: Studio je skvěle vybavené včetně analogového mixpultu a to se odráží na zvuku desky. Redbull nedělá podporu jen tak, celé nám to i financoval. Takže tři písničky z desky jsme nahrávali v jednom z nejlepších studiích na světě úplně zadarmo. Původně jsme si mysleli, že bude každý měsíc vycházet jeden singl, jako to kdysi udělali Beatles, kdy pak z nich po roce vydali desku, která byla zároveň best of, protože všichni lidi už to znali. Což je dobré dělat i dneska, kdy je doba rychlá. Nakonec jsme to vzali po dvou měsících a i tak jsme měli co dělat.

Proč odklon od electroswingu?

Honza: Většinou nepromýšlíme dopředu, jak daná písnička bude znít a jakého bude žánru. Přicházíme na to, až když je hotová.

Žofie: Je to takový přirozený vývoj.

Nèro Scartch: Je pravda, že electroswingu se člověk rychle přejí. I zavedené kapely, které ho vybudovaly, zůstaly u líbivého modelu electroswingu, který se nikam nevyvíjí, a takoví my nechceme být. Ale určitě je v něm hodně neprobádaných míst, takže neříkáme, že se k němu jednoho dne nevrátíme.

Kdo stojí za výrazným a originálním vizuálem desky?

Žofie: Rozhodli jsme se ke spolupráci oslovit fotografku Alžbětu Jungrovou, její fotky se nám hrozně líbí. Sešli jsme se a nastínili jí naši myšlenku věčných dětí zápasících s reálným světem. Proběhlo několik nápadů, až došlo na domeček pro panenky. Otevřeli jsme Aukro a hned ho začali hledat. Našli jsme úplně nádherný, ze kterého bylo na první pohled evidentní, že ho někdo po večerech ručně vyráběl svým dětem. Byl propracovaný do detailů, od toaleťáčků až po mléko v lednici. Alžběta v něm ten náš svět hned viděla. Šlechtíme si ho do detailů úplně stejně.

Tomáš: Teď se se Žofkou hádáme, kdo si ho nechá.

Honza: Krom Alžběty na něm s námi spolupracoval i Pavel Fuksa, se kterým už dlouhodobě spolupracujeme. Dodělával grafiku a vnitřek alba.

Nèro Scartch: Právě uvnitř bookletu je v symbolech zpracováno šest příběhů vyprávějících o našem názvu.

Žofie: Pravděpodobně jim ale budete rozumět stejně jako názvu Mydy Rabycad.

Jakým způsobem vznikaly písničky?

Všichni: Na cestách.

Nèro Scartch: Způsoby jsou různé, ale nejzajímavější byla kruhová produkce, což jsme poprvé zkusili u písně "Sensation" při cestě na Sziget. Vzal jsem si počítač, udělal jsem beat, předal jsem ho Tomášovi, Tomáš udělal klavírní linku. Ten to pak dal Mikulášovi, který doplnil synťaky, nakonec jsme to dali Žofce, která dopsala zpěv, a Honzovi k doladění. Byl to zatím ojedinělý případ, který ale určitě někdy v budoucnu zopakujeme.

Mohli byste říct pár slov k některým písničkám?

"Ain't No Light"

Nèro Scartch: Nadcházející singl, ke kterému budeme točit klip, jakmile opadne šílenství kolem našeho křtu. Budeme ho točit s Vladimírem Jedličkou jako veškerou tvorbu z nové desky.

"M.Y.D.Y."

Žofie: Často se nás ptáte, co Mydy Rabycad znamená. Chtěli jsme dalším takovým otázkám zamezit, a tak jsme o tom tedy napsali písničku. Jsme pěkně vykutálení, a tak jsme vám pokaždé odpovídali jiným příběhem. Tady jsou shrnuty tři z nich, v každé sloce jeden. První příběh o nelegálních závodech v běhu za kamionem.

Nèro Scartch: Druhý příběh je, že Mydy Rabycad je umělecké jméno prostitutky z Thajska, se kterou jsem přišel ve třinácti letech o panictví.

Tomáš: Třináct se špatně zpívalo, tak jsme ho omladili na jedenáct.

Žofie: Asi to bylo tak traumatický, že si to špatně pamatuje. Třetí příběh je o snu, který se nám všem nezávisle na sobě zdál. V každém tom snu zazněla slova mydy a rabycad. Když jsme na to pak přišli, zkrátka jsme museli založit kapelu s takovým názvem.

Tomáš: To jsou asi tři varianty z milionu, které jsem já osobně slyšel. Nejvíc mě bavila ta, že Mydy Rabycad je vyjádření momentu, co se děje na párty, když se zhasne.

Žofie: Pár lidem jsme to i ukázali.

Mikuláš: Zajímavostí je, že z celé desky se pouze v této písni objevuje electroswing, a to ještě jen v osmi taktech.

"Yellow"

Žofie: K téhle písničce jsme v rámci našeho americko-kanadského turné natočili klip v Montrealu. Samotné nahrávání bylo pro mě dost traumatické vzhledem k tomu, že mi v něm kluci z kapely hráli moje bývalé partnery, se kterými jsem furt v kontaktu. Chápejte, jsme rodina a kluci takoví moji bratři. Když jsme tak třeba seděli s Mikulášem u řeky a já musela mít hlavu v jeho klíně, nebylo to úplně příjemné. Když jsem to pak poprvé viděla, měla jsem z toho takový trauma, že jsem to ani nedokoukala do konce. Kluci byli z klipu samozřejmě děsně nadšení, tak si ho cestou z koncertu pořád dokola pouštěli. Malinko jsem tím trpěla. Naštěstí už to pominulo, zvykla jsem si a teď se na něj i ráda podívám.

Nèro Scartch: Bylo to náročné, protože se to točilo jen po nocích. Všechno včetně kostýmů jsme řešili až na místě. Obcházeli jsme místní sekáče a dávali dohromady, jak by to mohlo vypadat. To byla jedna ze zábavnějších příprav, protože nakupování v zahraničních sekáčích je naše vcelku oblíbená aktivita.

Mikuláš: Výběr míst nebyl náhodný, vzal si to na starost režisér Vladimír Jedlička se svým dvorním kameramanem Oscarem Loboem. Oba strávili jednu noc projížděním ulic nočního Montrealu a vybírali vhodné lokace pro natáčení.

"My Time"

Nèro Scartch: Tohle byla jedna z nejspontánnějších věcí na albu. Když jsme se přesouvali autobusem do Montrealu, byl jsem plný vjemů z věcí a prostředí, které se kolem nás děly. Byl to přesně ten kouzelný moment, kdy jsem jenom nechal proudit inspiraci, a během dvaceti minut byl song v podstatě hotový. Žofka potom k tomu dopsala text. Zároveň se jedná o nejklidnější píseň z alba.

"The Beast"

Nèro: Podobně jako u "Yellow" i "The Beast" vychází z nápadu z období naší první desky "Let Your Body Move". Nechali jsme ji dozrát a letos přišel ten správný čas, kdy hudba padla k Žofčině textu a atmosférou se hodila do konceptu desky.

"Delight"

Nèro: Na této věci je hodně slyšet inspirace housem a aktuálními klubovými styly...

Mikuláš: ... které v těch klubech můžeme slyšet hlavně mezi čtvrtou a pátou ráno. Písnička vznikla po jednom mejdanu na americkém turné, kde jsme se Žofkou a Tomášem skončili na hotelovém pokoji a nechtěli jsme, aby ten večer skončil. Takže jsme vzali komp a začali tvořit. Myslím, že je to z toho songu slyšet.

"Where's The Fokin' Backstage?"

Nèro Scartch: Takhle se ptáme, když přijedeme jako kapela na nějaký festival. V tracku si děláme mimo jiné legraci z britského akcentu.

Mikuláš: Dělá si srandu z toho, co v těch backstageích probíhá. Například když se dechaři, jako jsem já, zavřou na záchodě a rozehrávají se před vystoupením. Myslí si, jak je nikdo neslyší, přitom to všechny otravuje.

Nèro Scartch: V písničce máme speciální hosty - Adriana T. Bella z The Prostitutes, kterého jsem oslovil s tím, jestli by nám nedal nějaké hlášky jako kdyby z backstage s přehnaným britským přízvukem. Myslím, že nic nenapsal a rovnou posílal nahrávky.

Tomáš: Druhým hostem je Rory Wilmer z naší spřízněné agentury, kterého jsem poprosil, aby nám nahrál pár frází. Vzal to vážně a poslal mi ke každé frázi tři verze - londýnskou, liverpoolskou a manchesterskou. A z každé bylo asi deset tejků, z kterých jsem si mohl vybrat. Vybral jsem liverpoolský, protože mi přišel nejvíc srandovní.

Jaký bude křest 9. 11. v Lucerna Music Baru?

Žofie: Jako vždy velmi pestrý a veselý!

Nèro: Zahrajeme celou desku "M.Y.D.Y." a průřez předchozími dvěma alby. To vše s komplet novým na míru dělaným vizuálem, světly a kostýmy.

Máte pro nás přichystanou ještě nějakou specialitku?

Nèro Scartch: Deska konečně vyjde i na vinylu, což je pro nás splněním snu. Od prvního alba se nás na to všichni ptali, tak se teď dočkali. Bude i krásně barevný.