Moniko, pendlujete stále mezi Amerikou a Brnem?

Nejezdím tam už soukromě, ale pracovně stále, za dva měsíce mě čeká cesta do LA za producenty, budu nahrávat další song a točit videoklip v rámci projektu pro japonský trh.

Nová deska "Flashback", která vyšla 27. října, je určená právě pro japonský trh?

Ne, tahle je speciálně pro česko-slovenský trh. Když jsem ještě pendlovala mezi Amerikou a Českem pravidelně, chtěla jsem si tady něčím pro sebe dělat radost. Proto jsem víc než dva roky dělala na téhle desce, ve které se vracím ke skladbám, které mě ovlivnily, které mám ráda. Proto i ten název "Flashback". Jsou tam moje oblíbené covery, ale i nové autorské věci. Na výsledném zvuku alba se velkou mírou podílel můj táta, autorské věci napsal slovenský producent Martin Šrámek, Mišo Bielý, jednu písničku Celeste Buckingham nebo švédský hudební producent Jany Schella.

Není vám líto, že se sama na desce nepodílíte autorsky?

Je, zatím jsem si napsala jednu písničku, která se ještě nikde neobjevila. Předtím jsem neměla nutkání si něco sama složit. Teď se s věkem a zkušenostmi situace mění, cítím, že to ve mně zraje, a ráda bych si jednou napsala desku, která by byla v češtině v r&b duchu.

Proč se Monika Bagárová vrátila ke kořenům?

Vždy jsem chtěla vydat takovou desku. Ohlédnout se za svými prvotními inspiracemi a mít v ruce ty skladby přetavené skrze sebe, skrze moje emoce. Myslím si, že dnešní doba je přehlcena moderní hudbou s elektronickými prvky, občas jsou to závody. Proto jsem si říkala, že udělám něco se živými nástroji na pohodu a pro radost tak, jak jsem zvyklá z hraní s kapelou na koncertech, a vznikla z toho tato deska. Myslím, že každý posluchač, který má rád r&b a soul, si v ní něco svého najde.

Pro japonský trh vznikne jiná deska?

Ano, "Flashback" s tím nijak nesouvisí, jedná se o dva úplně rozdílné projekty. Datum vydání desky ještě není zřejmé, zatím máme natočených několik smyček a nejprve se zaměříme na vydávání singlů. Zatím je to ve fázi zkoušení spolupráce, a jakmile vyjde deska, bude se k ní vázat koncertní tour po Japonsku. Už je venku singl a videoklip "Little Piece of Heaven", který vyšel koncem srpna. Zrovna tahle skladba se netočila jako ostatní ve studiích v New Yorku, ale s americkými producenty v Rumunsku a klip jsme točili s týmem z Japonska ve Španělsku. Zní to asi komplikovaně, ale zatím to funguje. (úsměv) Naučila jsem se v Americe brát příležitost, když přichází, a neztrácet čas přemýšlením nad tím, jak moc je to komplikované a proč by to nemělo vyjít.

Vyhovuje vám tento přístup?

Zatím se mi nestalo, že bych byla nespokojená, zároveň do ničeho nejsem tlačená. Vstoupili jsme s japonským národním labelem Avex do této spolupráce jako do experimentu. Nedělám nic, co bych nechtěla. Dělá mi to radost a hodně jsem se naučila. Původně to bylo na dva roky, spolupráci jsme nedávno prodloužili o další dva. Je to můj paralelní hudební svět.

Někteří fanoušci vám vyčítají, že jste v nových singlech nevyužila svůj pěvecký potenciál. Vnímáte to stejně, nebo na to máte opačný názor?

Já jsem zatím tyto výčitky nezachytila, jestli to tak ale někdo vnímá, znamená to, že v můj větší potenciál věří, a to je vlastně moc fajn. (úsměv) I když na sobě pracuju, nejsem typ zpěvačky s obrovským hlasem, ani si na to nehraju. Pracuju hlavně s barvou hlasu a se svými emocemi, díky přísnému sluchu tatínka si od dětství zakládám na čistotě provedení. Tak mě to zatím naplňuje a doufám, že i většinu mých fanoušků.

Zaslechla jsem informaci, že nebudete mít křest alba. Je to pravda a proč tomu tak nebude?

Je to pravda, nejspíš pokřtíme desku během návštěvy televizního studia. Nějak mi to v téhle fázi stačí, tak to cítím. Mám za sebou hodně rušné měsíce, toto album je moje potěšení, pozastavení a zklidnění.

A na turné pojedete?

Mám to v plánu příští rok a vezmeme s sebou tanečníky. Už s nima spolupracuji na choreografiích. Beru to vážně a přistupuji k tomu s respektem. Ještě jsem nikdy nejela svou vlastní šňůru. V létě bych ráda objela první festivaly. Zatím jich taky moc za sebou nemám. Myslím, že nejsem vnímaná zrovna jako festivalový typ zpěvačky, ale ráda bych to změnila. Kluci z kapely jsou na to už nějakou dobu nažhavení.

Vezmete s sebou hosta? Nabízí se gospelový soubor Skyey Gospel, ve kterém zpívá vaše sestra.

Ano, jedním z mých hostů na turné určitě bude Natálka, je ji šestnáct a je skvělá zpěvačka i tanečnice. Ráda bych s ní vydala společnou skladbu. Pozvat jako hosta gospelový soubor se mi zdá taky hodně zajímavý nápad, mohlo by to být opravdu krásné vzájemné doplnění.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hrála?

V klubu v Greenwich Village v New Yorku, kdy jsem měla strašnou trému, že jsem musela s publikem i s pořadateli celou dobu komunikovat svojí tehdejší slabou a výrazně českou angličtinou. (smích)

S popularitou souvisí i moderní trend sociálních sítí. Na Instagramu vás sleduje 250 tisíc fanoušků, to není zrovna málo… Inspirujete se někým?

Pro moji práci je to super, protože tím člověk může dělat reklamu sám sobě. Má jistou platformu, kde může projevit, co chce. Samozřejmě sleduji lidi, kteří mě zajímají. Ale nepřeháním to a nikým se extra vědomě neinspiruju, dělám to, co cítím a jak to cítím. Jsou dny, že se dělím hodně o to, co se mi děje v práci, a taky o své emoce, žertíky i životní postřehy. A pak přijdou dny, že se potřebuju stáhnout. Kolikrát se stane, že uplyne týden, a já nedám žádný nový příspěvek.

V očích mnoha médií jste označována mnohdy jako módní ikona. Připadáte si tak?

Jsem ráda, že mě tak lidé vnímají. Těší mě, když má moje snažení hezkou odezvu, protože na oblečení si opravdu dávám záležet. Mám ráda módu a myslím si, že k hudbě a k její prezentaci prostě patří. A navíc je to zábava. (úsměv)