Slovenský zpěvák Richard Müller se v Česku pevně etabloval již za totáče (to slovo jsem nepoužil náhodou, právě od Müllera jsem jej svého času slyšel poprvé). Když už ne působením ve skupině Banket (kdo by si nevzpomněl na píseň "Po schodoch" s jejím trianglovským videoklipem?), pak jistě nesmrtelnou interpretací Horáčkovy a Hapkovy písně "Štěstí je krásná věc". Tato skladba otevírá aktuální hitovou kompilaci s názvem "Retro". Podobných šlágrů má Müller na kontě "neúrekom", takže měl z čeho vybírat. "Retro" chronologicky ukazuje, že z každé Müllerovy sólové desky i ze spoluprací s jinými umělci (pomineme-li úlet "PPF") vzešel aspoň jeden hit.

Müller je v našich pivně-haluškových končinách naprostý originál. Jako interpret schopný pohybu od teatrální rozmáchlosti (především právě spolupráce s Hapkou a Horáčkem) po civilní lyriku je nedostižný a nenapodobitelný. Připadá mi, že s každou sólovou deskou jsou jeho písničky jednodušší a silnější, snad všechny skladby z desky "01" jdou zahrát jen díky pár akordům akustické kytary. Budeme si muset počkat, jak se nasměruje Müllerův umělecký vývoj po ztrátě skladatele Jara Filipa a zda bude pokračovat spolupráce s Ivanem Táslerem, ale Müller je též vynikajícím autorem, což třeba zdůraznit, neboť to škarohlídi občas opomíjejí.

"Retro" má výborné stavební kameny, písničky nemají chybu, ale dramaturgii výběru jsem příliš nepochopil. Z každé desky jen jedna skladba, avšak z CD "Richard Müller - hlas, Michal Horáček - slova, Jan Saudek - obrazy" a z "01" až po třech písních. Navíc "Baroko" (nic proti této skvělé skladbě) obsahuje vzhledem k ostatním minimální Müllerův přínos. Přitom live bonus v podobě čtyř živě podaných skladeb (z toho tři jsou předtím na desce i ve studiových verzích) zabírá na CD třetinu hracího času, což asi není normální. Proč se tyto jinak velmi dobré živáky jen se dvěma kytarami, trubkou a hlasem Ivy Bittové neocitly na bonusovém EP, jak je to běžné u zahraničních interpretů? Na hlavním disku tak mohl být prostor pro méně provařené písně, jež stojí za připomenutí, namátkou "Neuč vtáka lietať" nebo "V tom istom meste" a našlo by se nemálo dalších.

"Retro" jsem tedy přijal rozporuplně, jak je patrné z výše popsaných řádků. Výtky nesměřují k Müllerovi ani k jeho písničkám, ale k výběru skladeb. CD mělo být pojato pečlivěji a velkoryseji - zasloužil by si to zpěvák i jeho posluchači. "Retro" zůstalo někde ve třech čtvrtinách cesty, toužící po pár chybějících písních, bonusovém živém EP a tlustějším bookletu.