Pánové, jaká byla pro skupinu Poetika letošní festivalová sezóna?

Dan (dále D): Byla naše první, užili jsme si ji včetně velkých festivalů jako Sázavafest, Vizovické trnkobraní a dalších. Všude nás dobře přijali. Asi i díky tomu, že máme live band a máme to postavené víceméně na živém hraní.

Vloni vás všichni srovnávali s ATMO Music. Už jste se zbavili této nálepky?

Eduard (dále E): Už singly" Každou vteřinou" a "Trinity" ukázaly, že nejsme žádnou kopií něčeho, co mohlo přijít po "Zkouším žít". Klukům z ATMO přeji všechno nejlepší, ale nechtěl bych opakovat jejich cestu s jednotlivými kroky. Jsme jiní a tíhneme k něčemu jinému.
Ondřej (dále O): Každý, kdo si poslechne naše první album, nás podle mě přestane srovnávat. Paradoxně, kdo nás spolu srovnával, byli vždy jen novináři.

Vyprofilovali jste se do jistého žánru. Budete se ho držet i do budoucna?

O: Na žánry nehrajeme, jsou nám naprosto ukradené. Když uděláme song, který se nám bude líbit, a někdo o tom řekne, že to je country, tak budeme hrát country.
D: Děláme to, co nás baví, co nás chytne. V podstatě dopředu nevíme, do jakého žánru se song vyvine, proto i album vypadá tak, jak vypadá, a je hodně rozmanité.

Není to trochu kalkul, aby vás hrála rádia?

O: Právě že obráceně, kdybychom chtěli dělat kalkul, tak děláme pop jenom na sílu, Eda napíše veškeré sloky, já refrén. Dáme na začátku refrén, pak sloku, refrén, sloku, break a další dva refrény a budeme mít možná hit. Ale my to nechceme dělat takhle. Zhruba víme, jak napsat singl, ale na tom není nic složitého. Když si člověk pustí rádio, tak to uslyší sám. Děláme to, co nás baví, a rozhodně to nejsou na sílu singlové věci.

Díky tomu, co vás baví, vám právě vychází debutové album "Trinity". Na co se můžeme těšit?

E: Po stránce tvorby se jedná o autorskou práci nás tří doplněnou o hosty z řad našich kamarádů, muzikantů, kteří se podíleli na dokreslení instrumentální stránky. Písničky už měly dopředu jasnou kostru a jen jsme je dotáhli do lepší podoby. Máme tam kvartet, kytaristu Miloše Knoppa, který má sólo v "Pod hladinou". Jinak si myslím, že to je 100% Poetika. Věřím, že lidi bude cédéčko bavit. Netřeba ho specifikovat, každý song je jiný. Je třeba si ho poslechnout a každý ať si na to udělá vlastní názor.

Máte nové logo, které symbolizuje i cover desky. Stojíš za ním ty, Dane?

D: Za logem ne, ale za celkovým vizuálem ano. Tak dlouho jsme někoho vybírali, až jsme si to udělali sami.

Tisková zpráva nesla podtitul, že s lehkostí servírujete rádiové melodie a osobní texty. Album se také natáčelo s lehkostí?

O: Řekl bych, že jo. Nenarazili jsme totiž na moment, kdy bychom si řekli: Tak, čeká nás ještě půlka cédečka, a nemáme nic.... Vždy jsme věděli, co děláme. To beru jako lehkost. Naopak si myslím, že by byl průser, kdyby mně s Edou Dan nedodával hudbu, kterou bychom mohli otextovat a nazpívat, nebo kdyby nám Dan servíroval hudbu, a my byli němí.

Vydali jsme zatím tři singly - co vydaný singl, to hit. Máte nějaký recept, jak na to?

O: Martina Červinku. (smích)
E: S ním vše konzultujeme, je to náš hudební otec. Myslím si, že je to jeden z nejpovolanějších lidí v této branži. Smekám klobouk před ním a jsem rád, že může být naším manažerem. Recept na hity, myslím, nelze mít, jinak by to byla kopie šablony či kopie kopií.

Jaké to je slyšet se z rádia?

O: Písničky máme tak strašně naposlouchané, že slyšet se znovu z rádia nám leze akorát tak na ego a to není nic dobrého.

Změnil vás rok hraní a vystupování?

D: Nic to s námi snad neudělalo, protože stojíme nohama dost pevně na zemi, zvlášť já s Ondrou. Bereme to spíš tak, že co přišlo, může rychle odejít. Jsme možná o to víc vděční za takovou příležitost.
O: Změnilo to náš přístup k hudbě, získali jsme zkušenosti a hodně toho poznali a pochopili. Za sebe jsem odvážnější a zkouším věci, které bych si ze začátku nedovolil, protože jsem to nechtěl ze startu pos*at a jel jsem spíš na jistotu. Teď už přemýšlím jinak.
D: Obecně to byl rok poznávání, jak to funguje na vyšší úrovni.

Poslední klip je "Trinity". Váže se k němu nějaká historka, jako tomu bylo u předchozích klipů, kdy se Ondrovi vždy přihodila nějaká nehoda?

O: Zapálil jsem karavan. (smích) Máme tam scénu, kdy se vhazuje dýmovnice do karavanu. Aby to bylo na první dobrou, protože jsme měli poslední dýmovnici a chtěli jsme to natočit ještě za tmy, tak jsme si říkali, že vyzkoušíme hodit nezapálenou dýmovnici dovnitř. Byl jsem uvnitř a měli tam ke mně vtrhnout Eda s Danem, ukrást mi vlajku a utíkat ven. Dýmovnici měli hodit do připraveného pekáče v karavanu, aby poté nechytly koberce či jiné hořlavé věci. Vše vypadalo dobře, a tak se šlo na ostrý pokus. Co mi nedošlo, bylo, že karavan bude plný hustého kouře, a jak jsem nic neviděl, kopl jsem do pekáče s dýmovnicí a běžel ven. Po skončení záběru jsem se za sebe otočil a viděl, jak hoří koberec. Ve vší panice jsem oheň nějak udusil, ale potom jsem se chtěl rychle zbavit kouře a omylem jsem vyrval okno. No, prostě jsme karavan trochu zdemolovali.
E: Proto si nezvěte do klipu Ondřeje, neboť se vám zásadně zvýší náklady na videoklip. (smích)

Od loňska jste se rozrostli o dva členy. Co vás k této změně vedlo?

E: Přibyli k nám bubeník David Hofferik a kytarista Tomáš Kozina, které prezentujeme jako plnohodnotné členy.
D: Vystoupení je se živou kapelou prostě lepší a zajímavější, to jsou hlavní důvody. A k historii kluků - Tomáš hrál s Ondrou v garážové a na mě až moc alternativní kapele 21 gramů, David se k nám dostal od Filthyminds.

Jak dlouho trvalo, než jste se sehráli?

E: Asi tři měsíce, než jsme s tím vylezli. Kluci se zvládli poměrně rychle aklimatizovat mezi nás a teď nás to naše společné hraní strašně baví.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?

D: Pro mě byl nezajímavější letošní Sázavafest, kde jsme poznali, jak to vůbec běží v rámci organizace na velkém festivalu.
O: Pro mě možná Škrdlovice, nevím proč, ale byla tam neopakovatelná atmosféra, kterou jsem si hrozně užil. A také Nejdek.
E: Nejzajímavější pro mě bylo, když jsme s kapelou hráli ve Velkém Meziříčí na charitativní akci Muzikanti dětem. Přišlo tam plné náměstí, z něhož dobrá půlka byli lidé, které člověk zná od kolébky.