Patnáctiletá časová kapsle Interpol

Už prostor Velkého sálu Lucerny naznačoval spíš muzeální zážitek. K patnáctému výročí své nejslavnější desky nemůže překvapit , jak perfektně je Interpol schopen odehrát všechny skladby z tohoto alba. Zároveň v tom ale chybí dramaturgie, když přesně víme co, jak a v jakém pořadí se bude dít. Což samozřejmě přináší úplně nevinnou a pochopitelnou radost každému, kdo zná "Turn On The Bright Lights" nazpaměť a konečně má příležitost uslyšet oblíbené skladby živě.

"Somehow, I'm not impressed," zpívá Paul Banks v "NYC", ale přesně od toho momentu, jenom posíleného následujícím "PDA", mohla angažovanost v účasti na koncertu jenom růst. Doprovázena byla nicméně nějakým smutkem. Zda se správně, že Interpol je už jen imitativní dinosauří rocková formace? Ne, onen nejisty smutek, melancholická nostalgie je stejný pocit jako dostat se do kontaktu s dávno ztraceným artefaktem z minulosti. Interpol v roce 2017 je jako časová kapsle.

Kapela nerekonstruuje zvuk newyorské scény nultých let, je to živý a autentický historický pramen. Skupina nepředstírá relevantnost a inovativnost jako zmíněni dinosauři stárnoucí bez důstojností. Doprovázená je skromností a sebeuvědoměním, zrozená z melancholických příběhů se sama stala takovým příběhem, jehož každý může teď zažít. V Interpol je tudíž jistá monumentalita a ano, v podstatě je to muzeální zážitek, ale minulost zachraňující muzea jsou mnohem autentičtější než skupiny historických rekonstruktorů.

Všechno to jsou ale jenom teoretické úvahy odvozené z argumentu o nepřekonatelnosti "Turn On The Bright Lights". Přídavky ukázaly, že nepřekonatelný potenciál má třeba i "Lights" z desky "Interpol", a skladby jako "Slow Hands" a "Evil" jasně prokázaly, že "Antics" je opravdu lepší deska než "Turn On The Bright Lights", jen bez toho historického významu debutu. V teto častí koncertu byla mnohem živelnější taky dramaturgie, a proto můžeme doufat, že Interpol má ještě šanci být něčím víc než perfektně zachovalou časovou kapsli z doby před patnácti lety.