Vypilované přípravy na vrchol v podobě křtu desky "Souřadnice" se vyplatily a ostravské planetárium se stovkou hostů zaplnilo hned čtyřikrát. Musicserver byl přítomen na druhém, večerním vystoupení, že už ale kapela za sebou jeden odpolední koncert má, nebylo vůbec poznat. Zato jste okamžitě rozeznali, že jste přítomni dosud nejlepší show jejich kariéry.

Petr Harazin odpálil hodinu a půl dlouhý unikátní zážitek úvodní a vůbec nejlepší písní z novinky, tedy kouskem "Ruce v otěžích" a potemnělé planetárium s publikem zabořeným hluboko do pohodlných, polstrovaných sedaček si mohlo sklopit opěradlo a ponořit se do úžasných projekcí promítaných na vnitřní části kopule, jež tvořila střechu budovy.

Znamení zvěrokruhu, souhvězdí, příroda, města, videoklipy, ale především záběry na noční oblohu plnou hvězd a fascinujících planet tvořily úchvatnou podívanou, které nebylo co vytknout. Přirozená potřeba položit se do křesla, zaklonit hlavu a nechat se unášet překrásnými projekcemi sice sváděla boj s chutí tancovat a chovat se jako na každém jiném koncertě, bylo to ale příjemné dilema a velice netradiční zkušenost v jednom.

Věčně optimistický frontman seznámil publikum s plánem odehrát kompletní novinku a doplnit ji i o několik starších hitů v čele s "Než se rozední", "Legosvětem" a dalšími a už tak příjemně domáckou atmosféru podpořil několika historkami z natáčení.

Dozvěděli jsme se tak například o tom, že se zpěvák s kytaristou Štěpánem Petrů vydali se skladbou "Proti proudu" do Londýna za britským producentem. S výsledkem jeho mixu však nebyli spokojeni a tak dosavadní formu doladil Honza Balcárek z kapely Light & Love. A výsledek se všem členům tak líbil, že album dokončili s ním. Nebo že se o zařazení "Půjdem" do tracklistu v kapele hodně hádali, nakonec jim to ale rozčísnul Richard Krajčo, který jim řekl, že "by byli magoři, kdyby ji tam nedali". Pointu asi nejvtipnější historky o zubech už ale neprozradíme, ať se máte také na co těšit.

Z nových skladeb ještě stály za zmínku zejména ty, kde byl použit nějaký pro Nebe netypický nástroj. Ve "Stopy pryč" je to foukací, ve folkovější "Země//Nezemě" zase tahací harmonika, tanečnější verze hitu "Padáky" zase zapříčinila jeden z nejeuforičtějších momentů. Světla se projasnila a jinak ve stínech ukrytou kapelu obklopily dvě tančící dobrovolnice z publika.

Singl "Bězvědomí" zase doplnil výbuch konfet, což v tak jedinečném prostoru málem vhánělo slzy do očí. To všechno totiž značilo jediné. A sice že se Nebe během těch pár let od úspěchu "Legosvěta" zprofesionalizovali, natočili singly, které se hrají a na své třetí desce dotáhli zamýšlený koncept takřka k dokonalosti. Nebýt trošku podivného čísla s pobíhajícím dvojníkem Conchity Wurst v duetu "K pyramidám", nebylo by vlastně vůbec proti čemu protestovat.

Ať už se vám ale tvorba pop-rockového Nebe líbí nebo ne, nelze než zatleskat nad nápadem uspořádat koncert v planetáriu a nechat si album pokřtít mluvícím robotem. Netradiční místa, využití nejnovějších technologií a originální nápady jsou totiž přesně to, na čem lze stavět.

A je jedno, jestli to jsou kinosály a lavičky jako v případě Kryštof, střechy jako u O5 & Radeček, bytové turné v případě Imodium, zahrady jako u Thoma Artwaye, celkově netradiční setkání jako u konceptu Sofar Sounds nebo právě planetárium. Nechceme tím říct, že na výkonu interpreta nezáleží, nicméně toto jsou přesně ty taháky, které donutí lidi chodit na koncerty těch samých kapel zas a znovu. Takto vypadá vývoj. A je potěšující vidět, že i tak na první pohled možná nenápadná kapela z Havířova je jeho součástí.