Mnohé roky jste všechny své síly napínal pro Olympic, kdy přišlo takové to první chtění udělat něco mimo svou domovskou kapelu?

Já jsem vždycky koukal trošku za humna. Líbily se mi i jiné kapely a občas mám prostě chuť si zahrát něco jiného s jinými muzikanty. Proto v létě hraji se Souseďankou u nás na vsi, v říjnu jsem hrál s kapelkou složenou ze studentů z Berklee College, občas si zahraju i s Lacem Dezcim a občas hraju i sám, jen s kytarou nebo i s jinou kapelou.

První sólový megahit byl váš duet s Petrou Janů "Jedeme dál". Můžete zavzpomínat na genezi jeho vzniku?

Byla to píseň složená na naše Vánoční tour 1985. Jako host byla Petra Janů a já jsem se zavázal, že složím duet. Vůbec mi to nešlo, a když jsem ho složil, vůbec jsem si nemyslel, že z něj bude takový hit.

S Petrou Janů jste pokračoval ve spolupráci i na desce "Jedeme dál 2". I když to nebylo vaše čistě autorské album, ve studiu jste se sešli i s celou sestavou Olympicu. Bylo záměrem udržet tento fakt pod pokličkou, aby se deska neprezentovala jako společné dílo Petry Janů s Olympicem?

První album s Petrou Janů bylo neobyčejně úspěšné. Druhé už se tak nepovedlo, prostě z něj nebyl takovej hit jako "Jedeme dál" či "Není nám už sedmnáct". Klukům z kapely jsem to nabídl a oni nebyli proti. Nechtěl jsem, aby to bylo jako Olympic a Petra Janů, to by bylo velmi zavádějící, dokonce by se mohlo stát, že by pořadatelé chtěli Petru Janů jenom s námi či naopak. To by si asi nikdo nepřál, každej máme svoji kapelu a svoje zájmy.

Obě zmiňované desky - respektive písně z nich - mají své místo na aktuálním výběru vašich největších sólových hitů "Ještě držím pohromadě". Kdo dostal nápad tuto kompilaci vytvořit?

Nápad přišel tak nějak úplně spontánně. V Supraphonu nebyli proti, a tak jsem se do toho pustil. Požádal jsem Oldu Zámostného ke spolupráci a už to jelo. Album je venku, dobře si vede a já si myslím, že to byl šťastnej nápad.

Podle informací z bookletu jste kompilaci připravil s Oldřichem Zámostným. Ten poslední dobou dělá hodně věcí pro Olympic (vzpomeňme například pětialbum "Hity, singly, rarity").

Olda je náš poklad. Z fanouška se stal odborníkem na Olympic. Ví o nás víc než my všichni dohromady. Navíc je pracovitej a svoji práci odevzdává v nejvyšší kvalitě.

V té souvislosti - jak se díváte na to, že si skalní fanoušci mohou objednat i alba ostatních bývalých či současných členů kapely Petra Hejduka, Milana Brouma, aktuálně Jiřího Valenty a v blízké budoucnosti i Mirka Berky?

Zanedlouho také novinku Martina Vajgla. Domnívám se, že je to jenom důkaz toho, že kapela je v pohodě a její fanoušci jsou šťastní za každý zajímavý počin. Navíc, jak jsem si všiml, všichni členové, kterým deska vyšla, jsou na to hrdi, že mají svoji sólovku.

Když se vrátíme k vaší sólové dráze, dá se považovat za váš největší hit "Nějak se vytrácíš má lásko". Mohl byste zavzpomínat, v jaké atmosféře a za jakých okolností v roce 1996 vznikla?

Na naše vydavatelství přišla prosba o vydání autorské desky Petra Přibyla, violisty Národního divadla. Abych pravdu řekl, moc se mi to nezdálo. Pak mě zaujalo, že je to hudba na texty úžasného Jaroslava Jakoubka. Pak jsem si poslechl demáče a byl jsem ohromen. Jenže Petr Novák v té době už nebyl v nejlepší kondici, a tak jsme si ty písně rozdělili. Něco zpívá Karel Černoch (pozn. red. - Karel Černoch na nahrávce nezpívá), něco Karel Kahovec, něco já a moje Marta a tuším, že dvě zazpíval sám Petr Novák. Já měl tu kliku, že jsem si mohl jako první vybrat. Hned jsem sáhnul po "Nějak se vytrácíš má lásko". Píseň se mi hodně líbila a navíc se u mě schylovalo k rozvodu.

U prvního sólového alba "Co je dobrý a co zlý" jste textaře prosil, aby nepsali žádné vzpomínkové texty. Druhá deska "Jednou jó, jednou né" se jimi naopak hemží. Proč ten rozdíl?

To je otázka momentální nálady. Tehdá jsem měl pocit, že těch vzpomínkových textů je nějak moc.

Pokud mě paměť neklame, regulérní sólovou koncertní šňůru jste jel společně s Alešem Brichtou právě po vydání alba "Co je dobrý a co zlý". Pak už se žádná nekonala. Nebo alespoň sporadicky někde se svým samostatným programem vystoupíte?

Tour s Alešem bylo výborné. Střídali jsme se, ale po celou dobu jsme byli na jevišti a občas jsme jeden druhému vypomohli třeba při zpívání sborů. Koncertů bylo deset a byly fakt super. Chtěli jsme tour před časem zopakovat, ale nemohli jsme se domluvit. Teď se zdá, že už nic takového nehrozí. Já občas vystoupím sám s kytarou u nás, na Slovensku, ale i v Americe.

Na kompilaci nechybí ani dva duety s dcerou Martou, relativně známé "Dotyky slávy" a naopak poklad z archivu "Vzpomínka na ostrovní zemi". Jak to vypadá s Martinou vlastní pěveckou dráhou? Chystáte nějakou další spolupráci?

Jistě. Marta je skvělá zpěvačka a je radost s ní spolupracovat. Letos snad konečně natočí svoje sólový album a já jsem byl vyzván ke spolupráci. Tak uvidíme.

Letos máte v plánu také oslavy pětapadesáti let s kapelou Olympic. Původně se měly konat dva monstrkoncerty v Praze a v Brně, nakonec brněnský odpadl. Co bylo důvodem?

Důvod byl prostý. Nebyli jsme schopni zajistit podobný koncert jako v Praze. V Praze vystoupí originální Olympic z let 1963-5, ale do Brna už se pánům nechce, neboť je to daleko. Měli jsme ještě rozdělané koncerty v Bratislavě a v Košicích, ale ty jsme ze stejného důvodu zrušili. Oslav bylo dosti a jeden exkluzivní má taky něco do sebe.

Je na obzoru vaše případná třetí sólová deska, nebo se nyní hodláte naplno věnovat Olympicu?

Příští rok bych rád natočil s Olympicem novou, hodně rockovou desku, poprvé si přivezu producenta z Ameriky ještě se třemi muzikanty. Jsem opravdu zvědav, jak to dopadne, ale neobyčejně se na to těším.

Otázka na závěr se přímo nabízí: Stále ještě držíte pohromadě?

Držím pohromadě skvěle, vůbec se nerozpadám, mám ohromnou chuť do života a hodlám tady prudit ještě dlouho.