Debbi, vydáváš své třetí album "Break", v čem je podle tebe největší zlom?

Po hudební stránce to bude úplně něco jiného než dvě předešlé desky, které si byly podobné svým folkovějším a akustičtějším vyzněním. Oproti tomu má tato deska živější ráz s úplně jinou energií. Zlom byl i to, že jsem desku nenatáčela s Martinem Ledvinou, ale Dušanem Neuwerthem, který k tomu má jiný přístup a díky tomu je deska jinak postavená. Je více taneční a obsahuje více elektro prvků. Mohla jsem si vyzkoušet po dvou albech něco nového, z čehož mám radost, nabíjí mě to a těším se na to.

Jak jste přišli na Dušana?

Na férovku jsme ho oslovili, protože je velmi dobrý producent a velký perfekcionista. Byl konstruktér desky, protože jsme nepřišli s hotovými věci, ale tvořilo se úplně z holých demáčů. Myslím si, že se to vyplatilo, ale užil si se mnou, protože je to celkem boj se mnou nahrávat. (smích)

Jak to?

Nejsem ten typ, který by si nechával říkat, jak a co tam má být. Na druhou stranu jsem i ukňouraná, když to trvá dlouho, protože moc dlouho ve studiu nevydržím.

Martin Ledvina nebyl smutný, že s ním nebudeš pokračovat?

S Martinem jsme byli v souladu, že to takto bude, protože jsme měli trochu kreativní zásek. On byl člověk, se kterým jsem od samého začátku spolupracovala a který mě všechno naučil. Trávili jsme spolu sedm let. Rozhodli jsme se vyvětrat. Ale určitě to nebylo na bázi pracovního rozchodu.

Chytnu-li se slova, co byl tvůj největší zlom v životě?

Když mi bylo šestnáct a dostala jsem možnost vůbec tvořit a interpretovat hudbu nebo když jsem se stěhovala z Německa do Česka. Praha má jiné dimenze než Dortmund.

Poslední dobou frčí pořad Tvoje tvář má známý hlas, šla bys do toho? A koho by sis ráda vyzkoušela?

Jo, hned. Přijde mi to jako megavtipný. Nejradši bych šla do Britney Spears. Když jsem byla malá, tak jsem ji milovala. Dokonce jsem ji měla v životní velikosti doma. Vyškemrala jsem si maketu v jednom německém supermarketu, když dělala reklamu na Pepsi. Měla jsem ji v pokoji do nějakých čtrnácti. (smích)

Vrátím-li se k nové desce, plánuješ křest a turné?

Určitě máme křest v plánu, ale ještě nevíme kdy. A turné pojedeme asi až příští jaro, protože nové věci si musí sednout a potřebujeme je pořádně dopilovat. Jak jsme zvyklí hrát akusticky, tak toto bude náročnější. Na letní sezónu nacvičíme prozatím pět šest nových písní.

Kdo se autorsky podílel na nových písních?

Jak už je naším zvykem, tak tam má zastoupení klasicky ve dvou písních Jana Kirschner, čtyři písně napsal Marcell z No Distance Paradise a jednu Jakub Ondra, se kterým se znám dlouho. S Kubou to bylo tak, že měl nástřel čehosi, sešli jsme se ve studiu, kde mi bez textu naznačil svůj záměr a my jsme to pak během tří hodin dodělali.

Právě "Pull Me Out" má jiný náboj než ostatní songy svojí rozcuchaností a letním nábojem. Kuba začínal buskingem a nyní natočil svoji debutovou desku u německého vydavatelství. Tebe nelákalo zahrát si na ulici anebo vyzkoušet si nahrát desku v Německu, ke kterému máš neustále blízko?

Busking mě nelákal, ani mě to nikdy nenapadlo. Kuba šel štěstí naproti. Na ulici ho našel producent, který má vazby na vydavatele. Německý trh je náročný a dost exotický svým podáním a je otázkou, zda zaujmeš, protože je tam velká konkurence. Kubu ještě čeká dlouhá cesta. Strašně mu ale držím palce.

Tebe nelákalo se autorsky podílet na svých písničkách?

Lákalo, ale nejsem toho schopná. (smích) Aby člověk napsal písničku, tak mu musí přijít impuls, který to v něm vzbudí.

Album je rozmanité, co se ti nejlépe zpívá?

Nejpohodlněji se mi zpívá hned první písnička "In The Middle Of A Song" a předposlední "Shoot Me", protože se poloha hlasu příliš nemění, je to v plnější a spodnější rovině, což mám nejradši. Ale nemůžu o nich říct, že je mám nejradši. Oproti tomu miluju "So Alone", která se naživo zpívá mnohem hůř. Zároveň mě to nutí se vyburcovat k lepším výkonům, což mám ráda.

Působíš na mě jako sebevědomá žena, byla jsi taková odmala?

Byla jsem stydlín a zároveň trémista. Trému sice mám doteď, ale takovou příjemnou. Odvíjí se to od různých faktorů, když budu hrát pro deset tisíc lidí, které neznám, tak je mi to jedno. Oproti tomu když budu hrát pro dvacet lidí, které znám, tak je to pro mě mnohem horší.

Máš světové ambice s novou deskou?

To víš, že mám, jinak bych to nemohla dělat, ale spoléhat na to nemůžu… Popravdě jediný, kdo měl tyto ambice a využil je, byl Karel Gott, který se podíval za hranice možného v rámci českého trhu. V současné době je to spíš nereálné, protože konkurence je šílená a média se rozrostla nehorázným způsobem, máme možnost objevovat nové umělce z různých žánrů a koutů světa.

Před nedávnem sis splnila svůj sen, odstěhovala ses na statek a pořídila koně. Nelituješ této změny?

Vůbec, bydlíme tam asi dva měsíce. Náhodou je to super… Tepláky, holinky, kurník, výběh pro prasata, koně… Tomu říkám pořádná párty. (smích) Jednou za týden se nalíčím a jede se do Prahy. Chtěla jsem mít koně u sebe. Když si vyjedu, je to pro mě nejpřirozenější odreagování.

Je ještě nějaký sen, který by sis chtěla splnit?

Ne, budu ráda, když zvládnu zkombinovat školu, hudbu a statek. (smích)

Zároveň jsi tváří Avon pochodu, co tě k tomu vedlo?

Je dobrý upozornit lidi na to, že existuje tento problém a že se prevencí dá hodně změnit. Ale je hrozný, když se dozvíš, že stejně staré holky jako já mají za sebou jedno či dvě zhoubná onemocnění rakoviny prsu.

Na jakém nejzajímavějším místě jsi hrála?

O2 arena před Roxette, což už je pekelně dlouho. Byl to pro mě nejzvláštnější zážitek, v té době jsem byla ještě velká trémistka, navíc O2 byla vyprodaná. Ale nejhezčí jsou pro mě fesťáky, když k tomu vyjde počasí. Nic lepšího nemůže být.