Davide, setkáváme se skoro po roce, co se za tu dobu změnilo?

Všechno je trochu jinak a přitom se nezměnilo vůbec nic. (úsměv) Zkonsolidovali jsme kapelu tím, jak jsme jeli turné s Jelenem. Odehráli jsme téměř třicet koncertů bez chyby. Museli jsme se tomu rychle přizpůsobit, všude jsme hráli pro hodně lidí, což byl z počátku velký tlak. V sedmi písničkách jsme se museli předvést publiku, které nás v podstatě neznalo.

Jak ses s tím tlakem vypořádal?

Zpočátku mi to dělalo problém, ale postupně to opadalo. Když srovnám první koncerty s těmi posledními, byla znát změna, nejen u nás, ale i u publika. Cítili jsme, že tam nejsme navíc. Výborně fungovala komunikace s lidmi. Jak nás na začátku neznali, na konci už jo. V průběhu turné vznikaly hloučky, které si zpívaly naše písničky. Ty hloučky se postupně rozrůstaly, dokonce jsme v Plzni zkusili prvně zpívat s publikem - a tehdy jsme si uvědomili, že to turné má pro nás skutečný význam.

Pamatuji si, jakou skvělou atmosféru měl pražský koncert ve Velké Lucerně...

Jeleni mají skvělé publikum, které se umí bavit. Přijalo nás takříkajíc za vlastní. A jaké publikum, taková kapela. S Jelenama nebyl žádný konflikt, žádná depka, jsou to naši velcí kámoši.

Pomohlo ti turné k posunu v kariéře?

Nemůžu soudit úplně přesně. Myslím si, že průlom byl v tom, že máme nové skalní fanoušky, které jsme si půjčili od Jelenů a už jsou naši. (smích) Pomohlo to ale nám jako kapele, co se týče schopnosti hrát každý večer stejně dobře s energií, kterou tam chceme mít. Věděl jsem, že ta rutina bude důležitá, ale že až tak, to určitě ne. (úsměv) Od Jelenů jsme se naučili pohodu před, během a po koncertech. Předtím jsme byli takoví rozbláznění, teď jsme víc v klidu.

Zajímavý koncert byl i na pontonu na Střeleckém ostrově s Davidem Kollerem, kde jsi už tenkrát měl skalní fandy. Ten měl taky už speciální atmosféru.

Tam bylo snad patnáctičlenné hardcore fanouškovské jádro z Banátu. Letos tam jedeme znovu a strašně se na těšíme, protože jinde to takové prostě není.

Před rokem jsi byl nováček, teď jsi ostřílený zpěvák, hodně lidí na tebe pěje chvály, to se musí asi hezky poslouchat, ne?

Neumím to vůbec poslouchat a přijmout. Snažím se skládat a hrát dobré písničky. Samozřejmě mě těší, když někdo tvrdí, že se mu to líbí, zároveň cítím určitou zodpovědnost. Teď mám pocit, že se mi cesta, kterou chci jít, docela vyjasnila. Ale jestli jsem šťastnější, když mi to víc lidí říká... Asi jsem klidnější, že to neděláme úplně blbě.

EP "Jericho" jsi kritiky zaujal natolik, že jsi nominovaný na Objev roku v cenách Anděl. Co na nominaci říkáš a jak vidíš svoje šance?

Nominace je super, svoji reakci jsem psal i na Facebook. Jsem rád, že si mé muziky někdo všiml a měl pocit, že stojí za poslech. Šance vidím na 33,33 % periodických. (smích) Ale moc si to nepouštím do svého světa, protože mám asi podvědomou starost o to, aby mě při psaní neovlivňovaly věci, které jdou okolo muziky.

S EP "Jericho" i s deskou "Neboj" ti pomáhal Martin Ledvina, jak se tato spolupráce odrazila na nahrávce?

Jeho zásluhou deska nezní tak smutně a melancholicky a je tam mnohem více naděje, což je pro mě největší Martinův přínos. Naděje v textech byla i předtím, ale musela jsi ji hledat tak dlouho, že jsi to hledání taky nemusela vydržet. Naši fanoušci si tu cestu k písničkám našli, ví, že jsou osobní a smutné, ale Martinovi se to podařilo z nich vykutat i pro širší publikum. Za to jsem rád, protože jsem samozřejmě nechtěl, aby po jejich poslechu lidi skákali z okna.

Na desce se objevují i písničky, co byly už na EP. Proč jsi na albu nezvolil koncept, kde by všechny písně byly nové?

Bavili jsme se o tom, že bychom nějaké vyhodili, ale pak nám to přišlo jako škoda, protože EP bylo myšleno jako předzvěst našeho alba. Původně jsme chtěli vyhodit "Lovce", ale pak by to nebylo kompletní, jak to je teď. Jak písničky posloucháš celé za sebou, dává to smysl. Nové věci už jsou zase jiné. Měl jsem radost, když deska odešla na mix. Hned potom jsem asi za hodinu složil novou písničku. Bylo to, jako bych se odšpuntoval. Koukám, že to mám asi nastavené tak, že dokud nedodělám starou, nemůžu psát novou.

Ostatní písně na albu jsi složil v mezidobí od vydání EP?

Ne, třeba "Dobré ráno, milá" je starší věc. Je to má srdcovka, kterou jsem chtěl s někým natočit. Myslím si, že se to sešlo krásně a Ewa tam udělala strašně krásnou náladu.

Proč sis pro tento duet vybral zrovna Ewu Farnou? Trochu mi přijdete jako jin a jang.

Možná právě proto. Jednou jsem ji slyšel zpívat polskou verzi jedné ze svých písniček a to jsem si řekl, že jsem ji tak intimně ještě zpívat neslyšel. Bavil jsem se o tom s Martinem a ten mi řekl, ať ji zkusím oslovit, když je to moje skoro sousedka. Píseň se jí líbila, snad se jí i nějakým způsobem dotýká. Byli jsme paf, když přišla do studia a vysekla to tam na první dobrou. Na Ewě je super, že vše zazpívá podle sebe a umí dát takovou barvu hlasu, jakou si píseň žádá, což je pro mě jako zpěváka šílené. (smích)

Trochu mi evokuje lidovku, to byl cíl?

Fakt? Mně to ani nepřijde, možná refrénem. Je fakt, že když jsem ji psal, měl jsem prudce beskydské období. (smích)

Název desky je "neboj.", proč tam je ta tečka?

Protože to je konec sdělení, rozpravy. Přijde mi to jako věta, jen tam není velké písmeno.

Tím názvem se mám uklidnit, nebo se mám začít bát?

Neboj, to bude dobrý - takže uklidnit. I když je celá deska o strachu, není o strašení, ale o tom, jak a čeho se nebát.

Máš z něčeho strach?

Mám strach, že se budu příliš bát a neudělám proto nějaké věci. Je to obava, která je taková až motivační. Chtěl bych se umět víc nebát. Vlastně vše kolem desky byla pro mě terapeutická záležitost, protože jsem si řekl, že do toho prostě jdu, a tím jsem časem musel překonat poměrně značné množství svých obav.

Bude křest desky?

Nejspíš na podzim, když pojedeme turné, ale je možné, že ji pokřtíme už v neděli 18. června na Střeleckém ostrově, kde hrajeme na Dni otců s Jelenama a Debbi. S Jelenem nás můžou lidé vidět i 8. června na Špilberku.

Pojedete podzimní turné sami nebo někoho vezmete s sebou?

Rádi bychom s sebou někoho vzali, nejlépe zpěvačku. Jako nás s sebou vzali Jeleni, tak bychom rádi protáhli kluby někoho, o kom se zatím třeba moc neví.

Na jakém nejzajímavějším místě jsi hrál?

Vrchol beskydských hor, kde foukal vítr o rychlosti 600 km za hodinu, to byl asi první koncert Bandjeez někdy v roce 2011 a tehdy na nás přišli dva posluchači. A pak Banát na stage U medvěda o velikosti 3 x 2 metry, kde to bylo opravdu šílené a krásné svojí atmosférou. Horko jak prase, půjčené nástroje, ale lidi totálně skvělí. Magie. (smích) Pavel (klávesista) se během koncertu dvakrát rozplakal, já jednou. Takové to tam bylo.

Jak se hraje se slzami v očích?

My nehrajeme z not, takže v pohodě. (smích) Samozřejmě, že když tě to takhle sebere, většinou zapomeneš text nebo hrát na kytaru.

S kým bys rád spolupracoval?

V písničce "Dobré ráno, milá" nám udělal skvělou basu Honza Muchow. Zajímalo by mě, jak by vypadaly třeba remixy těch věcí. Elektronika, úplně jiné kabátky.

To mně připomíná Zrní, kteří svojí novou deskou zabrousili do elektroniky...

Já už jsem to tam slyšel na poslední desce a pak jsem je viděl na Banátu, kde vlastně žádná elektronika není, ale ty ji tam stejně cítíš. Nová deska mě baví, ale dal jsem to asi až na podruhé. Než se člověk do Ungrovy hlavy prokouše, taky to trvá nějakou dobu. (smích)

S jakými ambicemi jsi šel do tohoto roku?

Rád bych odehrál podzimní turné se ctí a strašně se těším na to, až budu psát nové věci.