Ještě předtím, než se posluchač zaposlouchá do charakteristické poetiky Mňágy a Žďorp, je potřeba počítat s tím, že se tahle parta hudebně skutečně nikam nežene a staví na léty prověřených základech. Ani změna producenta, kdy dlouholetého Petra Slezáka vystřídal ostřílený Milan Cimfe, nezpůsobila zásadní změnu ve zvuku kapely. Zajímavým prvkem je využití několika hostů, z nichž nejvíce zaujal Fanda Holý se svou hrou na autoharfu, housle či banjo. Specialista na americkou hudbu vnesl do nahrávky velmi důležitý svěží vítr. Oproti tomu trio z Monkey Business - Matěj Ruppert, Tereza Černochová a Roman Holý - ve výsledku trochu zaniklo. Výčet hostů uzavírá písničkářka Nikola Mucha, která si jinak aktuálně užívá mateřskou dovolenou.

Skupina nahrávala s Milanem Cimfem v luxusním studiu Sono a ač se charakteristický styl kapely i tak nezměnil, zvuk na novince je opravdu vypilovaný. Zvlášť když na "Třínohém psu" skupina překvapí větší kadencí rychlejších skladeb, během kterých neztratí vokál Petra Fialy nic ze svého kouzla. Po technické stránce skutečně nelze novince vytknout zhola nic.

Po té skladatelské to je již trochu opakovačka. Trable s láskou a vztahy ve Fialových textech nahradilo po letech hlubší filosofování nad životem s potřebným kořením nostalgie. Právě nostalgie a zamýšlení se nad stárnutím je nosným prvkem aktuální nahrávky, přesto Fiala nikdy nesklouzne do laciné patetičnosti či plačtivosti nad stavem věcí. Zatímco na předchozí desce "Made In China" lídr skupiny lamentoval nad rozoranými "Rodnými lány", nyní se zamýšlí nad "Božími mlýny" ("Já nebál jsem se nikdy, ale teďka mám strach, za chvíli ze mě bude, jen u cesty prach") i nad tím, zda je život pouhé čekání na refrén, jak zpívá v otevíráku a zároveň nejhitovější písni alba "V cíli".

Čím novinka zřetelně vybočuje, je příklon k svižnějších, tvrdším skladbám. V některých písních zní Mňága jako typický zástupce tradičního moravského rocku. Není to sice kabátek nejslušivější, ale na druhou stranu alespoň nějaká snaha o nové postupy tu je. Posluchače tak překvapí tvrdší pecky "Znali se sotva hodinu", "Architekti vlastní zkázy" či "Na krku mám závaží pár".

Mňága a Žďorp sice na novince přinesli pár svěžích prvků, stejně ale jde o typické album kapely, která si již začátkem devadesátých let vytvořila natolik specifický zvuk, že i po třech dekádách její rukopis jen stěží omrzí. Nejenže klasické hity kapely už zlidověly, ale formace na každé své další nahrávce najde místo pro některé další. I na "Třínohém psu" se nějaké ty vděčné koncertní kusy najdou.