Před rokem jste si zahráli na polském Woodstocku. Tamní dav je oproti tomu pražskému něco nepředstavitelného. Byl to zážitek?

To bylo něco šíleného, vůbec jsem to nechápal. Člověk nebyl schopný dohlédnout, kde dav fanoušků končil. Bylo to ale bezchybně zorganizované a kontakt s lidmi, ačkoliv jich bylo tolik, byl intenzivní.

Turné jste věnovali remasterované edici debutové desky, v roce 2015 vám také ale vyšlo album "Shadowmaker". Uslyšíme v Praze i něco z něj?

Hlavní pointou tohoto turné je oslavovat album "Plays Metallica By Four Cellos". První polovinu koncertu tedy tvoří pouze materiál z této desky. Celé turné je víceméně zasvěceno kořenům kapely, což jsou violoncella.

Turné je pro tebe jako bubeníka tedy spíš dovolená.

To jo, samozřejmě si ho ale užívám, řekl bych skoro víc než všichni ostatní. S radostí pozoruju, jak se kluci vrací k počátkům Apocalypticy. Poté, co v první části show odehrají celou desku v její původní verzi, následuje intermezzo, po kterém se k nim přidám i já.

Spojení metalu a klasické hudby bylo a je inovací v hudební branži. Evropa má historii klasické hudby hlubší než třeba Amerika. Cítíš to i při koncertování?

Rozdíl mezi publiky určitě je. Je ale důležité poznamenat, že v Evropě koncertujeme prakticky pořád, kdežto v Americe jsme začali hrát pořádně až v roce 2005. Tehdy nás tam začali hrát i v rádiích. I v Americe je však spousta oldschool fanoušků, kteří se pak na koncertech sejdou s těmi, co nás jen zaslechli v rádiu nebo s příznivci klasické hudby.

U příležitosti vydání remasterované verze jste natočili klip k "Battery". Proč právě k tomuto singlu?

K "Nothing Else Matters" video máme, "Battery" představovala pole nezorané, co se vizuálů týče, a tak to byla jasná volba.

Rusko, Německo, Japonsko, Austrálie. Baví tě stále život na cestách?

Rozhodně. Moc mě baví učit se novým kulturám a taky ochutnávat jejich jídlo. Je samozřejmě důležité najít rovnováhu, když vám to začne ubírat energii, ale zase tolik koncertů letos nehrajeme, a tak to zvládáme v pohodě.

Jak vznikala deska "Shadowmaker"?

Nahrávali jsme ji v americkém Nashvillu a strávili jsme poměrně dlouhou dobu v malinké chaloupce na americkém maloměstě s farmáři. Byla to hodně výjimečná zkušenost, která přispěla ke zrodu desky.

V roce 2014 vaší sestavu doplnil zpěvák. Původní koncept byl ryze instrumentální. Stálo vás to hodně přizpůsobování?

Dlouho jsme si říkali, že chceme vystoupit ze zóny komfortu a nebýt závislí na hostujících zpěvácích, se kterými jsme spolupracovali. Když jsme s nimi absolvovali turné, viděli jsme, že naše koncerty můžeme dotáhnout ještě na vyšší úroveň. Živá vystoupení byla se zpěvákem obohacena. S Frankym se samozřejmě značně změnila dynamika. Pokud jsou na pódiu jen violoncella, na komunikaci s fanoušky není zas tolik času. Zpěvák ale funguje trochu jako moderátor. Publikum na Frankyho automaticky reaguje, probíhá tam skvělá chemie.

Perttu a Eicca, tví spoluhráči, debutovali v minulém roce s operou "Indigo". Byl ses na ní podívat?

Ano. Ve Švédsku byla představení zcela vyprodaná, mají skvělou produkci.

Zbytek kapely se ale na vzniku opery nepodílel, že?

Ne a bylo to správné rozhodnutí. Jednalo by se pak jen o další projekt naší kapely, což nebylo cílem. Jejich snem bylo jednoho dne sepsat řádnou operu. Je to jejich oblíbený žánr a bylo důležité, aby výsledek nebyl apocalyptický.

V minulosti jste taky přispěli ke kolektivní prokrastinaci, když jste napsali hudbu ke hře Angry Birds.

Hodně lidí se automaticky domnívá, že to musí být americká aplikace, ale pravdou je, že je to typicky severská záležitost. Avio je finská společnost a Finové jsou na Angry Birds dost pyšní. (smích)