První - Poslední hrají takový příjemný kytarový rock s přesahem do dalších stylů. Jednou se mrknou do undergroundu, podruhé zase do mainstreamu. Novinka má přesto charakteristický a velmi silný zvuk, na kterém si formace dala velmi záležet.

Kapela se aktuální kolekci hudebně velmi posunula. Nahrávka oplývá nápady, silnými melodiemi a zajímavými kytarovými party. Působivá je i atmosféra desky, která je lehce potemnělá, spíše melancholická, zadumaná. Svůj díl na tom měla i lokace studia, kde nahrávání alba proběhlo. Takzvané Tajné studio, kde novinka vznikla, je prostor ve staré továrně na kraji jednoho ze severočeských ghett. Místo tak chtě nechtě vtisklo do desky svůj potemnělý otisk.

Ani předchozí dvě desky "Satori" a "Meziměsto" nebyly špatné, ale chyběly jim nosné hity, které "Letargie" má. Jedním z nich je otvírák "Akrobat", kde zpěvák Petr Weikert v mnoha momentech připomene flegmatickou naléhavost Tonyho Ducháčka z Garáže. Hudebně má ale "Akrobat" blíže k Ready Kirken či jiným nenásilným kytarovkám.

Další vrchol alba netřeba dlouho hledat. Druhá píseň nahrávky "Kafe & cigára" zaujme výrazným refrénem, znovu skvělým vokálem Petra Weikerta i zmíněnou temnější atmosférou, kterou jsme mohli zaslechnout třeba na debutu Smrtislava. Překvapivým momentem je undergroundem načichlá "Sweet Love", která znovu (snad náhodou) připomene legendární Garáž a poetikou se lehounce dotkne i songwritingu Mejly Hlavsy.

Ke konci alba se najdou i slabší, trochu bezkrevné skladby, které dojem ze silného úvodu rozmělní. Přesto je třetí zářez pražské party První - Poslední povedeným počinem na tuzemské scéně. Hrana mainstreamu a klubovky vždy potěší, zvlášť, když má v záloze dobré nápady.