Od vydání desky "Na Radosti", podle níž bylo speciální třídílné české turné Anety Langerové pojmenováno, uplynuly dva roky. Na svém čtvrtém studiovém albu tehdy česká zpěvačka potvrdila, že v tom, co dělá, si je stále jistější. Dospělý projev a nápaditost navíc podpořila přítomností smyčcového tria a orchestru na živých vystoupeních. Hudební výpravu přivezla Aneta i do pražského Fora Karlín, závěrečné štace předvánočního miniturné.

Nenechala na sebe dlouho čekat a večer zahájila sama u klavíru šansonem "Na Radosti". Již v samotném úvodu se projevilo mírně nešťastné uspořádání sálu, které tentokrát nabídlo návštěvníkům jak místa na sezení, tak prostor na stání, což přítomný dav rozdělilo na statické ticho a statický, hospodský šum. Ačkoliv interpretka se svým týmem předeslala na sociálních sítích, že na jejich koncertech se píská, tleská i hopsá, poměrně značnou část jejího repertoáru tvoří komorní záležitosti, které během živých vystoupení dávají vyniknout nejen jejímu hlasu, ale také smyčcovému doprovodu. Za předpokladu, že se osazenstvo sálu umí chovat. Zdá se, že pokud se neřádí u bicích či nejamuje na kytary, publikum neví, co se sebou. Ač se nejedná o recenzi návštěvníků, koncert, kde se navzájem lidi okřikují a vybízejí ke zmlknutí, nebaví nikoho.

S úderem bicích nicméně ožívá dav i pódium, na nějž během druhé písně přichází početná kapela a zklidněnou atmosféru střídá roztančené "V bezvětří" se "Svatou Kordulou". Okamžitě se potvrzuje, že slovanský folk s důrazem na vypravěčskou tradici naživo rozhodně nenudí a naopak působí energicky a svěže. Na desce "Na Radosti" totiž posluchač v porovnání s předchozími studiovými alby radosti nalezne skutečně více.

Pryč jsou doby, kdy se při interakci s fanoušky musela česká SuperStar podpírat skladbami "Křídla motýlí" a "Voda živá". Mnoho dalších singlů si mezitím našlo cestu do éterů mainstreamových rádií, a tak Forum Karlín dostalo příležitost zazářit během refrénu k "Malé mořské víle", za jehož acapella verzi Aneta dav náležitě pochválila. Podobně organicky se zapomněla i u melancholické "Vzpomínky", jejíž předehra v podání smyčcového tria zapůsobila na zpěvačku tak, že se zapomněla vokály přidat, aby následně kýchajícímu jedinci v davu pod vousy zašeptala "na zdraví".

Právě tyto mikrookamžiky spolu s překvapivě pestrou paletou žánrů učinily z dvouhodinového večera lahodný hudební zážitek. Hold slovanské lidové slovesnosti vzdává zpěvačka neustále, neváhá však folkovou kostru přizdobit doprovodem na valchu jménem Jean Valchán, rockovou kytarou, aby posléze kompozici dotáhla do dokonalosti v hiphopově laděném výstřelku "Nevěsta" a vzápětí se stáhla a zahalila do éterického hávu skladby "Tráva".

Ačkoliv neměla česká slavice potíže rozeznít prostory pražského Fora svým pásmem povídek o ženách a dívkách, za jejichž místy pochmurně tragickou atmosféru by se nemusel stydět ani Erben, komornějším skladbám, které koketují s klasickou hudbou, by dal logicky vyniknout komornější prostor. Nenuceným, nicméně citlivým projevem a projuchanými dvěma hodinami dokazuje Aneta Langerová, že bez mediálního tlaku vznikají v českých luzích a hájích hudební poklady, u nichž i přes všechny potoky a proutí nuda rozhodně nehrozí.