Skillet za tři roky od své první návštěvy České republiky, kdy v O2 areně předskakovali Nickelback pořádně vyrostli. Už tehdy sice dávno nešlo o žádné nadějné nýmandy, ale jednu z předních formací subžánru zvaného křesťanský rock, kde se o první místo přetahovali se Switchfoot, Casting Crowns, Kutless, nebo třeba Thousand Foot Krutch (jestlipak se alespoň některé z těchto formací u nás ještě někdy dočkáme?). Výborný dojem z české premiéry jim ale šuškandou přihrál další a další fanoušky a tak se k nám po brněnské zastávce v minulém týdnu vrátili už popáté.

Perfektní byla už předkapela. Red Sun Rising pocházejí z Ohia a ve svém post-grungovém písečku si berou vzteklost Seether s macho gesty od Shinedown a v sonzích jako byl "Unnatural" nebo "Emotionless" do toho dali víc života, než by jeden od předskokanů čekal. Rtuťovitý frontman Mike Portich sebou házel na všechny strany a ještě než uběhla vymezená půlhodinka, už mu během skladby "Amnesia" mával spokojený dav.

Fanoušky byla hala zaplněná zhruba z poloviny, což je vzhledem k už zmíněnému koncertu v Brně pořád ještě dobré, Skillet tedy rozhodně táhnou víc než podobně znějící Three Days Grace, které organizátoři v rámci série sólových koncertů pod hlavičkou Rock for People po letním festivalovém hraní dovezli v zimě znovu na stejné místo letos v lednu. A už od první písně "Feel Invincible" bylo znát, že jsou jejich příznivci připraveni.

Přibližně hodinu a půl trvající koncert prakticky neměl slabé místo a máte-li tvorbu čtveřice z Tennessee alespoň trochu naposlouchanou, nemuseli jste v kapse lovit ani setlist. Skillet totiž jeli doslova hit za hitem. "Whispers In The Dark", "Sick Of It", "Rise" nebo novinka "Back From The Dead", která se kromě místa na nejnovějším výlisku "Unleashed" blýskla také jako podkres k traileru na nový ročník zápasnické hry "WWE 2K17". V této souvislosti se také o videohrách zmínil frotman John Cooper, když přiznal, že ho od mládí fascinovaly dvě věci: počítačové hry a rock 'n' roll. Tu druhou má možnost večer co večer prožívat, proto o lásce k té první složil alespoň song "Those Nights".

Formace absolvující nekonečná turné, což jí na portálu Songkick.com vyneslo v roce 2010 titul pro jedny z pěti největších dříčů v branži, i tentokrát fungovala jako sehraná parta a pokud jste oči zrovna dokázali odtrhnout od divoce se předklánějícího a koncert na plno prožívajícího frontmana, jistě jste nepřehlédli precizní, avšak náležitě agresivní hru zpívající bubenice Jen Ledger, jež si tradičně ve skladbě "Hero" pojednávající hádejte o kom přišla odzpívat svůj part dopředu nebo Cooperovu manželku, spoluhráčku a kytaristku Korey, kterou její životní partner v závěru "Rebirthing" a vlastně i celého koncertu nečekaně políbil.

Jediné, co pozitivní dojmy lehce narušilo, bylo krátké přerušení koncertu pravděpodobně kvůli neukázněnosti jednoho z fanoušků v kotli, co přesně se ale stalo, nešlo z místa, kde stál pisatel, dost dobře posoudit. Trošku zvláštně také působily pasáže s cellistou Tatem Olsenem, který ve vizáži připomínající svět herní série "Dishonored" doprovázel některé písně, jeho reálný přínos však byl vzhledem ke houslovým partům puštěným z notebooku na pódiu přinejmenším diskutabilní.

Parádní atmosféře v sále během celého vystoupení to ale uškodilo jen pramálo. Fanoušci skákali, mávali rukama, zpívali, nechávali se natáčet na zpěvákův mobil (ok, to bylo trochu divné) a užívali si výtečný set naplno. V červnu to na Rock im Parku sice pořád bylo ještě o chlup lepší, ale ani tak se není proč stydět. Show Skillet tentokrát neměla jednoznačný vrchol, postrádala však také i významný propad. Míra úžasu tedy byla tentokrát nejen v pozitivních hodnotách, ale také konstatní.