Když Peter Spilles a Dirk Scheuber začátkem devadesátek vydali debutové album "Dhyani", nejspíš je nenapadlo, že budou aktivně hrát více než pětadvacet let. Patrně nepočítali ani s tím, že si postupem času vybudují status jedné z nejrespektovanějších kapel elektro industriálu. Svoje postavení si zasloužili i mimořádnou pracovitostí, vždyť do této chvíle na svém kontě mají úctyhodných osmnáct řadových desek. Po přepočtu to vychází na novou nahrávku zhruba každé dva roky.

Jestli něco charakterizuje produkci Project Pitchfork poslední dekády, pak je to čím dál větší důraz na melodie a příklon k elektropopu. Poslední nahrávky, včetně recenzované novinky, jsou produkčně dotažené do posledního detailu. Ledově znějící syntezátory, strojová rytmika a čitelná produkce, s jakou o sobě kapela dala na začátku kariéry vědět, jsou již dávnou minulostí. Místo toho muzikanti pracují s hutným zvukem a silnými motivy. Za své vzala i textová angažovanost, její místo zaujala temná romantika. Jediné, co zůstalo, je Spillesův skřípavý vokál. I ten však prošel proměnou a ztratil typickou hrubost.

Pro vybrané desky Project Pitchfork je typická jistá konceptuálnost. Když například před sedmi lety vyšlo "Dream, Tiresias", hlavním motivem nahrávky byl příběh o Tiresiasovi čerpající z řecké mytologie. Na aktuální kolekci se Němci zaobírají otázkou, která zajímá lidstvo od nepaměti: Jsme ve vesmíru sami? Dochází k názoru, že i když se při hledání odpovědí díváme především na hvězdnou oblohu, pravda se dost možná skrývá uvnitř každého z nás.

"Look Up, I’m Down There" navazuje na zvuk předchozích alb. Nabízí velkorysých dvanáct skladeb a k tomu jako nádavek šest remixových verzí. Ostatně Project Pitchfork byli ke svým fanouškům odjakživa štědří. Kromě plnohodnotných alb je často zásobují doplňkovým materiálem, jako jsou raritní nahrávky, reedice již vydaných alb či kolekce remixů.

Když pomineme singlovku "Titânes", která desku předznamenala, vyloženě strhující hit tady nenajdeme. Spíše se dá mluvit o silnějších momentech, za které lze považovat například skladby "Blind Eye", "Pandora" nebo poněkud netypickou píseň "Volcano". Oproti tři roky staré "Black" novinka postrádá motivy fungující na první dobrou. V minulosti mnohokrát dokázali, že umí udělat hit, tentokrát šli ale jinou cestou, což nelze brát jako negativum. Posluchač tak bude potřebovat více času, aby do desky pronikl. Pomyslná trvanlivost materiálu je tak zaručena. Samozřejmě to může být pro někoho problém, zvlášť v dnešní extrémně rychlé době.

Jednoduše řečeno - "Look Up, I’m Down There" je silná konceptuální deska fungující hlavně jako celek. Netrpěliví posluchači ji po chvíli odloží a sáhnou po prověřených titulech z bohaté diskografie kapely. My ostatní si užijeme pětaosmdesát minut pochmurné romantiky, jakou album nabízí.