Pro ty, kdo se s Vesper již setkali, bude zvuk novinky překvapením. Čtvrté album "Blýská se tkání" totiž není jen revoluční v příběhové ucelenosti, ale i v absenci akustické kytary či důrazu na heavy zvuk i silné, až rádiové refrény. Čím ale kutnohorští potěšili vůbec nejvíce, je skladatelská forma, ve které se během nahrávání alba ocitli. Kolekce devíti písní (a jednoho intra) je obdivuhodně silná a najít slabé místo je velmi těžké.

V dobrém slova smyslu zní Vesper trochu retro. Uctívají tradiční pop-rockové postupy a nakukují do devadesátých let i do receptáře Olympicu ("Vysněná"), Mňágy a Žďorp ("Hamlet II") či Tublatanky ("Letiště"). Jedná se ovšem o čistou inspiraci, nikoliv vykrádání slavnějších kolegů klasiků.

Mezi nejsilnější momenty ovšem patří zdánlivě nenápadné balady "Nádech" a "Pátá noc", které skvěle zachycují a dokreslují vesmírnou atmosféru novinky. Nejhitovější ambice pak má úvodní pecka "V hlavě", která by se o místo v rádiích mohla s přehledem poprat i přes svůj lehce staromilský nádech. Silným momentem je i závěrečná "Odlétám".

Všechny skladby mají příjemný melodický základ i zapamatovatelné nepodbízivé refrény. Po textové stránce odvedli pánové rovněž dobrou práci a ačkoliv by mohlo téma příletu skupiny z rodné Večernice (proto Vesper) za pozemskými fanoušky podbízet k laciným obratům, autorsky se s tím vypořádali nakonec slušně.

Trochu zamrzí snad jen kratší stopáž, která jen velmi těsně splňuje parametry plnohodnotné nahrávky, a novinka tak uteče snad až příliš rychle. Také tradičnější, nepříliš moderní zvuk nemusí každý docenit, na své si přijdou spíš starší, předrevoluční ročníky. Takovým bonusem navíc je i pěkné grafické zpracování přebalu desky v podobě komiksu, který dokresluje její příběhovou linii.

Vesper si se čtvrtým zářezem v diskografii nepochybně dali záležet a zbývá tak jen konstatovat, že se vynaložené úsilí na výsledku projevilo. "Blýská se tkání" jsou totiž jejich dosavadním autorským vrcholem.