Znovu pod producentskou taktovkou Dušana Neuwertha vzniklo album, které předčilo i zmíněný debut. Na poctivý indie rock s popovými vlivy honem zapomeňte, No Distance Paradise prošli vývojem a výsledek v podobě devítiskladbové kolekce "Pieces" zní ještě víc popově, hravě, svěže, ale co je důležitější - uceleně a neodfláknutě.

Hned úvodní "Move On" nasadí laťku vysoko a dává tušit, čeho budou posluchači po dobu téměř čtyřiceti minut svědky. Příjemný pop s ještě příjemnějším hlasem zpěváka Marcella, který se od prvotiny posunul zase o kousek dopředu. Jeho výraz je uvěřitelný a technicky nijak nepokulhává. Hudebně se seznámíme s ještě intenzivnějšími popovými aranžemi, elektronické podklady a chytlavé refrény v takto příjemném podání také nikoho neurazí. Místy skladby svým feelingem znějí osmdesátkově, ale jejich soudobá podoba působí jako takové příjemné moderní retro.

Důležitou složkou je také přítomnost Tomáše Neuwertha, který všechny skladby opatřil bicími nástroji. Jeho bezchybná práce, vyhranost a zkušenost posouvají skladby do úplně jiných rozměrů, ženou je nekompromisně dopředu a nedávají ani vteřinku oddechu. Což je další velké plus této nahrávky - nenajdeme na ní ani chvilku, která by nudila. I ty pomalejší písně mají spád, který nedá příležitost k nějakému odpočinku.

Nejuvěřitelnější jsou No Distance Paradise v křehké "Let It Go", která jim nejvíce sluší. Pomalá kompozice ale nakonec vygraduje do silného finále, což ze skladby už teď dělá žádaný koncertní hit. Britskými velikány melancholického rocku The Cure načichlá "Last Call Home" se pro mě stává vrcholem alba. V téhle taneční hitovce kapela nejvíce rozvíjí svůj potenciál, nejenergičtější kousek je klenotem celé kolekce. Nedávno opatřená videoklipem "Hold Back" zase drásá nervy schizofrenní náladou, kdy se během silného refrénu sice budete rytmicky kroutit, ale bude na vás působit i pořádně stísněná atmosféra.

A superlativy bych vlastně mohl pokračovat u každé skladby, ale už bych se jen opakoval. Jisté je, že No Distance Paradise po třech letech vydávají album, které si zasloužilo, aby na ní kluci pořádně zapracovali a nic po úspěchu desky předešlé neuspěchali. Dali tak vzniknout výborné kolekci písní, která zní světově (a není to jen otřepaná fráze). Jestli totiž u nás vzniká něco, co bychom mohli bez sebemenšího zaváhání (po kilech?) vyvážet za hranice, je to přesně tohle.