Zcela se dá pominout fakt, že v závěru vystoupení Jarreho pozlobilo jeho poznávací znamení - laserová harfa, která se rozhodla trochu stávkovat během kompozice "The Time Machine" a Jean Michel tak musel improvizovat. Taktéž se dá přimhouřit oko nad dýdžejským setem Marca Greniera, který publikum spíše uspal, než navnadil na hlavní hvězdu, neb vybral nemálo downtempo tracků a spíše si pohrával s náladami. V neposlední řadě pokulhávala atmosféra, protože některé sektory byly dosti prořídlé. 8. listopad byl, co se týče koncertů, asi nejnabitějším dnem tohoto roku, minimálně ve Stověžaté, a někde se to muselo projevit.

Nedá se však upřít entusiasmus, s jakým Jean Michel Jarre funguje v posledních letech, kdy kromě zmíněného dvojalba "Electronica" na prosinec přichystal i třetí dějství k "Oxygène" (z něj zazněl fragment "Oxygène 17") a jede rozsáhlé turné, na němž toto vše prezentuje. Na scéně mu pomáhají Claude Samard a Stephane Gervais (možná jej bude znát pod značkou Psychnerd), oba jsou zručnými hráči na klávesy, perkuse a pomáhali mu hrát jednotlivé party co nejvíc naživo, bez zbytečného přebytku předtočených smyček.

Nepřekvapivě z obou pokračování "Electronicy" více prostoru získala první část "The Time Machine", která se více povedla. Druhá porce "The Heart Of Noise" tak zůstala trochu ve stínu i v živém provedení. Taktéž se dostalo na letité klasiky, některé z nich ale (třeba "Souvenir de Chine") zazněly v podivných, zkrácených verzích. Nemálo ubralo zjištění, že v upravených aranžmá došlo u nového materiálu na setření rozmanitosti "Electronicy" v uhlazený, až typický eurosound v pevně stanoveném tempu, drženém díky elektronickým bicím Claudeho - chvílemi se vše slévalo v jednu nekonečnou skladbu.

Důležitým prvkem večera však byla vizuální stránka, kdy prostorový vjem pomáhaly dotvářet tři řady pohyblivých led panelů, které tvořily různá uskupení. Prosté vizuální prvky doplňovaly laserové paprsky a light design, to bylo kombinováno se záběry na dění na scéně (i s pomocí speciálních mini kamer na Jarreho brýlích). Vizualizace "Oxygène 17" patřila díky rozpohybovanému motivu s odhalenou lebkou k jednoznačnému vrcholu, takových momentů ale mohlo být více. V tomto by se Jean Michel mohl poučit od mladších kolegů, stejně jako na studiovém provedení "Electronicy" - důmyslnější kooperaci práce VJe a light designu, co skvěle předvádějí třeba Moderat nebo The xx. Pokud cílem měl být důraz na 3D variace obrazu, šlo jít cestou, kterou například zvolili na svém posledním turné Kraftwerk (projekce + 3D brýle). Dalo by se tak z celého nápadu vytěžit mnohem více.

Rozjezd večera byl poněkud delší, nebylo to však díky nelogicky sestavenému setlistu. Ale na mnoho povinných best of věci přece jen nedošlo a z několikrát zmiňované "Electronicy" se dalo vybrat mnohem více vokálních vsuvek; osobně mi zejména chybělo spojení s Garym Numanem "Here For You". Určitá dravost "Exit" (s namluveným partem Edwarda Snowdena) byla jedním z prvních zlomových bodů. V "Conquistador" se Jarre v závěru chopil překvapivě elektrické kytary, "Brick England" (napsanou společně s Pet Shop Boys) byla zahrána vesměs identicky se studiovou podobou, jen vokál Neila Tennanta doplňovaly Claudeho a Stephanovo hlasy prohnané přes vokodéry.

Blok sestávající z "Oxygène 4", instrumentální variace na hymnickou "Glory" (tedy zcela bez participace M83) a "Équinoxe 4" (s vychytanou projekcí, opět pracující s motivem obalu alba) prvně výrazněji zvedl jinak sedící publikum. Přídavky ovládla "Oxygène 17" (k oněm čtyřicetinám vydání jednničky "Oxygène"), jako návnada na nový materiál, na níž navázala soudobě roztančená "Stardust", následná retro osmdesátková popina "Fourth Rendez-Vous" vše zakončila.

Jean Michel Jarre předvedl, zcela po svém, poctivě propracovanou show, které slušelo i povedené nazvučení O2 areny, kdy nebylo nic zbytečně přebasováno nebo přehlušeno nesourodou ruchovou koulí. V naznačených rovinách se ale z celého konceptu dalo vytáhnout mnohem více, ať už ve formě vizualizace nebo možností desek "Electronica 1: The Time Machine" a "Electronica 2: The Heart Of Noise" - zde však bude platit, že co fanoušek, to názor. A že se dočkáme s prosincovým vydáním třetího pokračování "Oxygène" nové štace s neméně propracovaným představením.