The Cure nejsou žádná ořezávátka. I ve svém věku muzikanti vyjíždějí na několikaměsíční náročné turné, během kterého vystřídají doslova desítky setlistů. Letošní jarní část po Spojených státech a Austrálii (a už i ty evropské zastávky) by mohly o programu večera leccos nastínit. Kdyby se jednalo o kteroukoli jinou skupinu, správný fanoušek by už tušil, v jakém duchu se koncert ponese. Ne však u družiny okolo páně Roberta Smitha.

Každé vystoupení je originál a žádný večer se co do výběru písní neopakuje. Kapela ve složení Robert Smith (zpěv a kytara), Simon Gallup (basa), Jason Cooper (bicí), Roger O'Donnell (klávesy) a Reeves Gabrels (kytara) za více než padesát koncertů odehrála několik desítek skladeb napříč celou třináctialbovou diskografií. Co nás tedy možná čeká?

---

1. Tříhodinový koncert

Ano, čtete správně. Fanoušci vědí, pro ty ostatní je to něco nepochopitelného. Robert Smith a spol. budou na pódiu stát a hrát téměř (nebo možná i přes) tři hodiny! Stejný model byl zaveden už před osmi lety, kdy The Cure vyrazili na celosvětové turné naposledy (a zahráli i v pražské Sportovní hale) - dvě hodiny trvající hlavní koncert byl následován několika sériemi přídavků, celkový čas se mnohdy na ony tři hodiny (nebo i více) dostal. The Cure ale umí i víc. V zasvěcených kruzích je často vzpomínáno vystoupení v Mexico City z 21. dubna 2013, kdy se kapela z pódia nedostala přes čtyři a půl hodiny a zahrála celých padesát skladeb! V evropských poměrech si takovou poctu ale zasluhují většinou jiná města - Paříž, Berlín nebo Řím.

Je samozřejmé, že se nedočkáme nějakých pódiových veletanců, skotačení nebo snad energických skoků. Kapela své tři hodiny většinou odehraje ve stoje na jednom místě, ale ti, kteří by se snad pohledem na pět stárnoucích pánů nudili, nebudou ochuzeni a budou moci vzít zavděk pódiovou projekcí. K temněji laděné a melancholické muzice této kapely však minimum pohybu sedí, posluchači se do ní alespoň mohou nerušeně ponořit.

---

2. Málo hrané nebo nikdy nehrané skladby

Ohlašované ještě před turné se stalo skutkem. The Cure vybírají ze své sedmatřicetileté kariéry nejenom ty největší hity, ale sáhli i do míst, odkud často písně nevytahují. Tak se mohli američtí fanoušci vůbec poprvé pokochat živě zahranou "This Twilight Garden" ze singlu "High", který vyšel v roce 1992, dále třeba "The Perfect Girl", kterou kapela zahrála živě naposledy v roce 1990, a "All I Want" v roce 1987 (obě z alba "Kiss Me Kiss Me Kiss Me") nebo další b-side "The Exploding Boy" ze singlu "In Between Days", ta byl dokonce koncertně předvedena naposledy před dlouhými jednatřiceti lety.

Samozřejmě, že kapela hraje i ty rádiové pecky, které posluchači tak důvěrně znají. Perličkou je, že ta snad nejvíce známá a nejchytlavější hitovka "Friday I'm In Love" se zrovna často v setlistech Britů neobjevuje. Dočkáme se jí v Praze?

---

3. Nové písně

The Cure své poslední studiové album "4:13 Dream" vydali v roce 2008. Původně bylo zamýšleno jako dvojalbum, nakonec ale na nátlak vydavatelství Robert Smith dílo osekal a vydal jen třináct skladeb, ty ostatní se měly objevit rok poté. Bohužel na desku s pracovním názvem "4:14 Scream" čekáme osm let marně, kapela ale na tomto turné ale představuje alespoň dvě úplně nové písně. Těžko soudit, jestli skladby "Step into the Light" a "It Can Never Be the Same" patří mezi ty nevydané kousky nebo jestli se jedná o úplně nový materiál, jisté je, že se s největší pravděpodobností s oběma v Praze seznámíme. Dle mnohých se jedná o nejlepší songy kapely za poslední roky, čas ukáže, jestli je máme chápat jako předzvěst nového alba. Nedočkavci písně v nekvalitních verzích najdou třeba na YouTube.

---

4. Burn

Tato píseň si bezesporu zaslouží samostatnou kapitolu. Nahrána pro soundtrack ikonického komiksového filmu "Vrána" v roce 1996 se do koncertního setlistu dříve nedostala, i přesto, že si ji fanoušci dlouhé roky žádali. Nejvíce chtěná a podle mnohých (autora tohoto textu nevyjímaje) patřící mezi vůbec nejlepší skladby souboru byla zahraná živě úplně poprvé 3. listopadu 2013 v New Orleans a nekvalitní záznam obletěl po sociálních sítích téměř celý svět. A nebyla to nakonec ojedinělá příležitost, skupina vyslyšela volání po této hitovce a skladbu "Burn" zařadila do setlistů letošního turné. Tak snad nebude Praha výjimkou.

---

5. The Twilight Sad

Bez předkapely by to nebylo ono. Nebo možná bylo, ale když si předkapelu vybírá sám Robert Smith, o kvalitu je postaráno. Není tedy divu, že povolal jako support skotské The Twilight Sad, jedny z pokračovatelů odkazu The Cure. Shoegazem načichlá postpunková sebranka má na svém kontě čtyři řadová (a ne moc veselá) alba, z nichž výběr toho nejlepšího představí pražskému publiku vůbec poprvé. Co chtít víc?

Abych nezapomněl, The Twilight Sad jsou Skoti jako poleno, takže se bude jednat o jedinečnou příležitost slyšet pořádnou skotskou angličtinu na vlastní uši.

---

Že je to málo? Že se během sobotního koncertu můžeme těšit třeba na kompletní průřez diskografií těchto velikánů melancholického rocku a slyšet bok po boku rádiové hitovky i depresivní písně? Že bychom neměli zapomenout na nezaměnitelný Robertův look v podobě rozcuchaných vlasů, černých linek a červené rtěnky? Že tohleto nebo támhleto? O The Cure by se dalo napsat tisíc vět a stejně by je nedokázaly dostatečně popsat. Přijďte se tedy podívat v sobotu do O2 areny a přesvědčte se sami, že se bez přehánění jedná o jednu z nejdůležitějších a největších kapel na světě. Možná to bude vůbec poslední příležitost je u nás vidět.