Večer otevřelo duo Kaspar Melichar, které představilo svou v létě vydanou prvotinu "Velká derniéra". Právě titulní skladbou celý set započal. Oba členové kapely, kterou tvoří za mikrofonem a s akustickou kytarou sedící Milan Urza a Robert Rajs za klávesami, hned od první chvíle vytvořili příjemnou, silně melancholickou atmosféru, kterou doplňovali minimalistickými a zároveň muzikantsky precizními výkony.

Kaspar Melichar přehráli celé své debutové a nutno dodat kvalitativně obdivuhodně vyrovnané album. I proto nelze žádnou ze skladeb vypíchnut nad jinou. Snad jen živé provedení písní "Všechno znovu začíná" a "Salome" mělo ještě intenzivněji pochmurný náboj než na desce samotné. Poslech posmutnělých Urzových textů je vůbec vysokým uměleckým zážitkem, který se v živém provedení ještě zintenzivnil.

Poslední písní koncertu byla na albu úvodní skladba "Závrať", která patří k jejím nejsilnějším momentům. Po ní následoval mohutný potlesk diváků, který si Kaspar Melichar za svůj výkon zasloužili, a jediný přídavek "Onen svět", který se od zbytku repertoáru lehce odlišuje a připomíná produkci Trabandu, včetně tragické příběhovosti Svobodových textů.

Druhou polovinu večera měla v režii služebně i věkově mladší Barbora Mochowa. Ta působila během svého vystoupení velmi soustředěně a svému setu vetkla vážnější podtón na rozdíl od předchozích uvolněnějších Kaspar Melichar. Svůj díl na tom měl i pozvaný smyčcový Kvintesence Quartet, který hostoval i na skvělém zpěvaččině debutu "Waiting For The White Raven".

První skladby však odehrála Barbora sama u klavíru, ale i tak dokázala svým neuvěřitelně precizním, technicky takřka dokonalým projevem strhnout. Skladby z jejího debutu nejsou vokálně zrovna snadné a bylo zajímavé sledovat, jak si s nimi naživo poradí. Ale faktem je, že na koncertě její hlas vynikl ještě lépe a skladby, které nebyly oproti jiným tolik výrazné, vyzněly citelně lépe.

O tom, jak je Barbora Mochowa neuvěřitelná zpěvačka, jež by za sebou nechala mnohé popové ikony, by pokrylo celý jeden samostatný článek. Jediná poznámka by snad směřovala do budoucna k tomu, aby si Barbora psala více balad. V hlubších momentech je její hlas jednoznačně nejkrásnější. Oproti tomu některé vypjaté momenty nevyznívaly pro posluchače tak příjemně. Ovšem takto technicky vokálně vybavenou zpěvačku autor článku naživo ještě asi neslyšel. Ohromný talent.

Spolu s výbornou skladbou "Gallery" přišli na pódium i zmiňovaní Kvintesence Quartet a koncert nabral ještě intenzivnějšího zážitku. Nejkrásnějším momentem pak byly skladby "The Old House" a "Tears In The Pudding". Koncem setu pak zazněl i cover od Annie Lennox "The Gift", který si zpěvačka zazpívala s jedním ze svých hostů. Po závěrečné "Gesualdo" Barbora překvapila přídavkem v podobě novinkové a velmi zajímavé písni "Two Marbles", méně pak očekávaným singlem a asi největším hitem "Rise And Shine", který celý večer uzavřel.