Ale že to trvalo! Britské producentské a DJské duo Sigma funguje společně už od roku 2006, kdy se Cameron Edwards a Joe Lenzie potkali na univerzitě v Leedsu. Edwards prodával desky v místním obchodě a po nocích pořádal klubové noci, zatímco Lenzie na nich pouštěl hip hop. Po přesunu do Londýna se na krátkou chvíli spřáhli i s Benem Mauerhoffem, který jim zařídil smlouvu u Breakbeat Chaos, labelu vedeného DJem Freshem. Začít ale společně nahrávat se ukázalo být nepřekonatelným problémem, protože zatímco Mauerhoff s Edwardsem žili v Surrey, Lenzie bydlel v Hertfordshireu. To vyústilo v Mauerhoffův odchod a založení vlastního labelu - Life Recordings.

Následovala produkce tracků pro Hospital Records, nějaké ty drobné úspěchy s prvním EP, spolupráce na singlu "Lassitude" už definitivně spřáteleného DJe Freshe, což jim vyneslo předskakování na jeho večírcích a společné koncertování se spolužákem z univerzity, kterého dneska známe pod pseudonymem Rusko. V létě 2013 podepsali smlouvu s 3 Beat Recordings, což jim umožnilo upozornit na sebe dalšími remixy pro Ellie Goulding, Erica Prydze nebo například Groove Armadu a také vydání prvních vlastních singlů "Soundboy" a "Rudeboy". To všechno ale byly jen drobné krůčky.

Až konečně 6. dubna 2014 vyšel na samplu z "Bound 2" Kanye Westa postavený singl "Nobody To Love", jenž oběma pánům změnil život. Návyková skladba kombinující drum 'n' bass s líbivým popem se hrála a stále hraje v rádiích i klubech na celém světě. Jistě budete souhlasit s tím, že spolu s "Waiting All Night" od Rudimental neudělal za posledních pár let pro popularizaci drum 'n' bassu ve světě nikdo tolik co právě Sigma. To samozřejmě nijak nesnižuje hodnotu, kterou mu přinášejí současné hvězdy jako Chase & Status, DJ Fresh, Magnetic Man, John B, Camo & Krooked a vlastně celý label Hospitality Records, pravdou ale je, že až Rudimental se Sigmou tento přece jen trochu undergroundový žánr ukázali masám.

Gigantický úspěch "Nobody To Love" by duo samozřejmě rádo zopakovalo, ale i když byl o nic horší nástupce "Changing" s Palomou Faith další trefou do černého, minimálně co do počtu zhlédnutí na YouTube zůstal lehce za očekáváním. Sigma proto s vydáním debutu otálela.

Datum vydání se přibližně co čtvrt roku posouvalo vždycky o pár měsíců dále, aby se s uvedením dalšího skvělého singlu a jeho nepochopitelným neúspěchem zase znovu odložilo s tím, že ten příští song bude už určitě natolik významný, aby desce zajistil potřebnou publicitu. Tímto scénářem tak postupně prošly jak "Higher" s trochu nedoceněným Labrinthem, tak relativně úspěšný "Glitterball" s Ellou Henderson či ještě pohříchu přehlížený "Redemption", který z hudebního receptu lehce odbočuje inklinováním k černé hudbě.

Nejen česká rádia se ale nakonec chytla až aktuálního kousku "Coming Home," jemuž určitě pomohlo i jméno hostující zpěvačky Rity Ory. A když díky němu debut "Life" konečně po tolika letech čekání vyšel, je obrovskou úlevou seznámit vás s tím, že se ohromně povedl.

Pokud jste si tedy "Nobody To Love" zamilovali a dodnes na něj nedáte dopustit, určitě vás potěší, že hitů podobného ražení najdete na albu přesně tolik, kolik je tam skladeb - tedy třináct. Respektive dvacet, sáhnete-li po deluxe edici (a počítáme-li i bonusovou verzi "Coming Home"), což vám důrazně doporučujeme. V takovém případě si k výslednému hodnocení ještě klidně připočtěte bod navíc.

Téměř všechny jsou postavené na podobném principu jako úspěšný pilot: v prvních vteřinách vás několika notami pohladí klavír, pak se přidá hlavní melodická linka a první sloka, která vygraduje bezkonkurenčním popovým ("Glitterball") či soulovým ("Broken Promises") refrénem, jenž vás svou chytlavostí a vysokým počtem BPM donutí k pohybu. A tak pořád dokola, jednu pecku za druhou. Rádiový formát, geniálně funkční jednoduchost a instantní líbivost zůstává, budou to ale až kluby a jejich DJové, kteří se Sigmě mohou postarat o další úspěchy. Teprve tam se totiž ukáže, jak skvělá jejich hudba je.

Trochu z toho všeho vybočuje "Lighters" s osmibitovými zvuky a reggae zpěvem, "Beyond The Wall" s africkým nádechem nebo dubstepová "Feel It". Ty se sice rádiově úspěšnými kousky nejspíš nestanou, ale zase ukazují, že se pánové Lenzie a Edwards cítí dobře i v jiných žánrech a ještě nám toho mohou v budoucnu hodně předvést. Současně ale není žádných pochyb o tom, že cílení na masové publikum a snaha stvořit další velké hity je jejich hlavní motivací. Je obdivuhodné, že jich na svou první desku dostali tolik.

Zůstává jen otázkou, zda jim label bude dostatečně nápomocen a bude jejich skladby tlačit do rádií a hitparád po celém světě a je samotné na festivaly. Ty by jim daly možnost zazářit podobně, jako to letos zvládli na maďarském Szigetu, z něhož jsme vás o fantastickém koncertě Sigmy Live informovali. Za to, co na "Life" předvedli a co pro drum 'n' bass jako takový udělali, by si další úspěchy rozhodně zasloužili.