Kielský rodák, jemuž bylo severoněmecké město se silnými protestantskými kořeny těsné, se brzy přesunul do Berlína, kde později vydal debut "Far Away Trains Passing By". Jeho poměrně elegantní kombinace ambientu a instrumentálnosti zaujala tehdejší elektronickou scénu. Samotný Ulrich Schnauss pak během své kariéry vystupoval pod mnoha pseudonymy (celkově sedmi) a v různých kooperacích vydal víc než dvacet pět nahrávek, včetně osmi alb.

V Akropoli vlastně ukázal své typické já - tedy hudebně. Ze samotného interpreta jsme moc neviděli, poněvadž stál celý večer zády k divákům. I jeho předskokan byl zkušený zírač na boty alias shoegazer, který s permanentně skloněnou hlavou odehraje celý koncert. Aidan Baker strávil své vystoupení v jedné statické poloze, soustředěný zcela na svou kytaru. Jemnými pohyby prstů nebo různými předměty jako kapodastr nebo smyčec rozvibrovával struny, vše uložil do smyček a postupně je vrstvil. Prostor Akropole se velmi pozvolna rozechvěl táhlými tóny, melodicky poskládanými do smysluplného celku. Pokud jste se ztišili a nechali unést, stálo to za to.

Tento originální a přitom vysoce působivý postup vynikne jen v rukách někoho, kdo citlivě rozliší tenkou hranici mezi ideální saturací a překombinováním. Baker navíc nikam nepospíchal, všemu dal čas, který byl potřeba. Pro mě osobně to představovalo hudební vrchol večera.

Vystoupení samotného Ulricha Schnausse bylo proti Bakerovi určité zklamání. Přestože předvedl v podstatě pěkný set, doplněný o dobrou projekci přírodních a průmyslových motivů, přemíra syntetický tónů jeho keyboardu mě trochu iritovala. A taky ta sladkost byla chvílemi nesnesitelná.

Jednu chvilku jsem zažívala hudební Vánoce, aby se to v dalším songu přelilo do podezření, že některé motivy přes den slouží jako obchodní cajdáky na zvednutí prodeje. Přitom Schnaussova hudba je v základu příjemně rovná, prostá a lehká. Něco na půl cesty mezi elektronikou a dream-popem. Ovšem během tohoto koncertu to bylo hodně popové a sem tam jsem ke své hrůze zaznamenala melodii jak z budovatelských filmů.

Schnaussův set, stejně jako jeho poslední vydané album "Goodbye", celkově odráží posun k lehčím, snadno stravitelným melodickým linkám, aniž by opustil tradici generování velkých tónových prostorů. Co je však únosné na albu hrajícím v obýváku se nemusí do trochu ušmudlaného klubového prostředí úplně hodit. Na druhou stranu, co nesedí mě, můžou ostatní s vděkem ocenit. A letmý pohled na Akropoli ukazoval, že své věrné posluchače si i tato kombinace žánrů našla.