Veleúspěšná kariéra kapely Kryštof je už pár let na svém dosavadním vrcholu a nevypadá to, že by se kola stroje mohly v nejbližší době zastavit. Kdo však vyrazil na první ze dvou pražských zastávek v O2 areně, zůstal stát před halou poměrně dlouho. Když se tak valná většina fanoušků dostala pár desítek minut před avizovaným startem v 19:30 konečně dovnitř, předskakující Mirai už měli dávno odehráno. Ani Lenny se svým půlhodinovým setem hlubší zážitek nezanechala, neboť nedůstojně rozsvícená světla v té době ještě poloprázdné arény pro spoustu příchozích znamenala signál ke štěbetání a ládování se klobásou.

Pozornost demograficky těžko uchopitelného davu fanoušků si tak nakonec získal až sám Richard Krajčo, když se ze schodiště naproti pódiu vydal s písní "Cesta" na rtech za svými soukmenovci na pódiu. Kryštof od začátku svého vystoupení působili sebejistě, připraveně a přitom dostatečně spontánně na to, abyste je nemohli obvinit z toho, že na největší krytou halu v zemi ještě nemají nebo že se jedná o přísně sešněrovaný cirkus, v němž není prostor pro improvizaci. Ukázalo se to například v čísle, kdy si Krajčo pozval na molo fanynku Blanku, aby mu podržela jeho nástroj a zavtipkoval na téma nechvalně proslulého tunelu. Důraz na detaily tak typické pro Krajčovy oblíbené Coldplay byl znát i během písně "Tak pojď hledat břeh", kde na fanoušky padaly tisíce konfet ve tvaru motýlků. A také při vstupu, kde jste místo blikajících náramků dostali drobné baterky.

Každá z více jak dvaceti odehraných písní měla vlastní pravidla a trochu jinak nastavenou scénu. Povedl se duet "Přiznání", při němž se na výsuvných plošinách konečně dostalo trochu pozornosti tentokrát česky zpívající Lenny, ve "Vysněnokrajině" a "Cosmoshopu" si Krajčo na moment zalétal nad fanoušky (byť oproti takové Pink to byl vlastně pořád jenom čajíček) a velkou pochvalu zaslouží i působivá scéna se siluetami v baladě "Toužím", která jako jediná alespoň trochu připomněla časy oceňovaného alba "Mikrokosmos", které bylo v setlistu bohužel zcela opomenuto.

Co se naopak moc nepovedlo, bylo křečovité vystoupení rappera, z něhož se během "Zatančím" vyklubal baleťák, a také taneční remix "Srdcebeatu" v přídavcích, na nějž originální verzí roztančené publikum reagovalo rozpačitě. Ostatně, diváci se během bezmála dvouhodinové show vůbec chovali poněkud mírně. Ne že by snad netleskali, ale na to, co kapela na pódiu předváděla, se určitě dala čekat bouřlivější reakce a zvednutí se ze sedaček také mohlo přijít daleko dříve.

Určitě to nebyl koncert, který by se mohl rovnat zahraničním umělcům, kteří v O2 areně běžně vystupují, na druhou stranu je ale obdivuhodné, co všechno lze v českých podmínkách vytvořit. A srovnáme-li Srdcebeat Tour s koncerty srovnatelně velkých českých interpretů, jako jsou Kabát, Lucie či Daniel Landa, mohou Kryštof klidně spát. Jsou totiž nejlepší.