Schizofrenie nového alba Tata Bojs přesto/právě proto baví. První vypuštěné skladby z chystaného alba (dvojsingl "S ní" a "Antikvariát") mohly vzbuzovat těšení/obavy svou ponurou náladou - bude taková celá deska? Naštěstí/bohužel tomu tak není. Hravost a svérázný humor se v písních střídá/prolíná s vážnějšími podtóny a zní to velmi přístupně.

Míchání je podtitulem celého alba. V "Gastronautovi" se míchá východ se západem, míchá se trubka s elektronikou (vynikající "Noční linky", možná nejlepší skladba kolekce), míchá se legrace s hořkostí ("Národní", v níž jako sbor ostatně účinkuje mnoho z nás, co jsme byli na skvělém vystoupení skupiny na Colours Of Ostrava). Úsměv Giocondy se vznáší na oběžné dráze, na komunikaci Apolla 13 naváže Hlas Ameriky ("Radioamatér"). Jak se mísí rozpité barvy Rubikovy kostky na obalu alba, takto se mísí i nálady a zvuky.

A samozřejmě se míchá minulost s tím, čemu říkáme moderní, a co bychom mohli nazvat tatáčovským termínem futuretro. Evokuje vám něco z "A/B" osmdesátá léta? Je to možné, naštěstí je to jen takové pomrkávání na posluchače, vždyť jsme v roce 2015 a mezi námi, osmdesátky, to byla vůbec nejhorší móda historie lidstva. Chytlavá taneční pecka "Kamarádky" může přivodit trochu úchylnou vzpomínku na "Holky z naší školky", jenže ve 21. století už jsou děvčata poněkud neurotická.

Typické slovní hrátky Tata Bojs udrželi na akurátní míře, aby posluchače nepřehltili, navíc vymazlený zvuk dělá z poslechu alba navýsost příjemný zážitek. Na podzim roku 2015 vyšlo mnoho skvělé hudby a v téhle radostné galerii parádní muziky se kapela z Hanspaulky rozhodně neztratí. Řečeno s písničkou "Moderní lidi": Tata Bojs "jdou s dobou a jsou ozdobou.". A není v tom žádný sarkasmus.