Něco po dvacáté hodině se zcela zaplněný sál ocitl ve tmě, do níž za doprovodu aplausu vstoupil Joe Bonamassa společně s ostatními členy doprovodné kapely. Kytarista publikum dlouho nenapínal a spustil úvodní riff "Spanish Boots", přičemž po prvním zahraném tónu sál zaplnilo oslepující světlo. Touto velmi povedenou a údernější coververzí Beckova originálu zahřál pódium už na začátku vystoupení a ukázal svou propracovanou techniku hry na kytaru. Pokračoval vlastní tvorbou, songem "I Know Where I Belong" z první studiovky "A New Day Yesterday". Pískavé sólo se neslo prostorem a nepůsobilo nepříjemně na ušní bubínky. Také ostatní nástroje byly velmi dobře nazvučené, a tak nám neunikl žádný tón ani Joeův výrazný hlas, který nejvíce vynikl až v oddechovce "The River". Zde kromě bezchybného zpěvu předvedl v úvodním sóle nádhernou práci se slidem.

Poté se tento slavný americký muzikant vrátil ke coverům. Odehráním skladby "Burning Hell" složil poctu Johnu Lee Hookerovi a zlatým hřebem první půlky večera se stal jednoznačně Hendrixův song "Hey Baby (New Rising Sun)", který volně přešel do "Oh Beautiful" z poslední desky "Different Shades Of Blue". Právě zde se nejvíce projevila hra se světly, která do té doby plnila funkci střídmého doplnění. Při zpěvu do ticha padlo intimní namodralé světlo pouze na zpěváka, které v instrumentální části vystřídala exploze světel do všech stran.

V první polovině se také kromě základní trojice muzikantů postupně přidávaly dechové nástroje a klavír, který dostal nejvíce prostoru až v "Going Down". Slavný muzikant více než s publikem komunikoval s baskytaristou. K lidem promluvil až po několika písničkách, přičemž zaznělo pouze děkovné "Thank you". Přesto právě u takového vystoupení jsme ocenili méně mluveného slova, neboť tento umělec se vyjadřuje hudbou a doslova mluví svým nástrojem. Vystoupení, které bylo převážně instrumentální, tak bez zbytečných průtahů mělo rychlejší spád a na chvíli ho muzikant narušil až představovačkou ke konci vystoupení.

V druhé půlce byla opět vlastní tvorba vyváženě prokládána covery bluesmanů ze staré školy, z nichž zazněla skladba "Never Make Your Move Too Soon" z dílny nedávno zesnulého B. B. Kinga. Vyvrcholením večera se ale pro většinu posluchačů stala velmi kvalitní předělávka "Sloe Gin", na kterou navazovalo klavírní sólo, kterému zatleskal i sám Bonamassa. Následovaly ještě coverové přídavky s nekonečnými kytarovými sóly, které natáhy vystoupení až do půl jedenácté. V posledních minutách už všichni stáli a na konci se s tímto umělcem patřičně rozloučili.