Na počátku devadesátých let pražská punková úderka Plexis v čele se zpěvákem Petrem Hoškem skvěle chytla vítr do plachet, punk obohatila o tehdy módní streetrockové prvky a během krátké doby se vyhoupla mezi domácí špičku. Debutová deska "Půlnoční rebel" se prodávala po desetitisících kusů, úroveň dalších alb šla ale sestupně dolů a především se veřejně šuškalo o problémech některých členů s chemickými substancemi. Výsledkem byl po pár letech rozpad. Po určité době nečinnosti to však Petru Hoškovi nedalo, rozpomněl se na své účinkování v Michael's Uncle a ke zpěvu si přibral i baskytaru, nabral dva úplně nové spoluhráče a ve vynikající formě se s osvědčenou značkou vrátil na pódia. Důležitý byl i návrat ke kořenům rychlého, energického punku. A přesně toto období zachycuje čtvrté album, pojmenované podle skladby inspirované horrorem Stephena Kinga, které se nyní vrací na pulty obchodů v reedici ve Zlaté edici BMG.

Už úvodní skladba slovní hříčkou v názvu avizuje, na co se může posluchač připravit - totiž na nekompromisní jízdu svižného tempa, které ho nebude šetřit ani na moment. Na to, že deska vznikla v pouhém triu (později Hošek rozšířil sestavu ještě o druhou kytaru), zní až nezvykle plně a hutně. Maličko z celku vyčnívá druhá, titulní písnička - ne nadarmo ji později skupina na koncertech výrazně zrychlila - která zde maličko připomíná Lucii. Hlavně to ale asi bude Hoškovým ledabylým způsobem zpěvu. S dalšími skladbami jsou postupně odkrývány tradiční punkové atributy a občas i klišé. Rychlé tempo, texty v dobrém smyslu angažované. A tak dojde na konopí i na povzdech nad úrovní parlamentu, na pohled na globalizaci, nebo třeba na tehdy u nás nový fenomén street parties. Určitě v rámci žánru nic nového, ale na druhou stranu vše podáno bez zbytečných komplexů s potřebnou dávkou sebevědomí a hlavně naprosto uvěřitelně, věcně a povětšinou i bez zbytečného patosu. Suchá konstatování faktů. Zdravá naštvanost. Do vlastních skladeb docela nenásilně zapadají dvě coververze (Exploited a Dickies). Hudební pojetí je trochu tradiční, bez viditelnějších snah o hudební inovaci vlastním pohledem a vybočení ze zajetých kolejí. (Pokud patříte k těm naivům, kteří si myslí, že to nejde, zkuste si pro srovnání poslechnout třeba vynikající západočeské punkery Esgmeq...) Proto jsou milým zpestřením různé zvukové vsuvky a samply - ať už je to filmová rodina Homolkova, nebo jen pouhé psí zaštěkání. Trochu úletem je skladba "Globalizace", stylově razantně vybočující někam k dubu, s hostujícím zpěvákem Hypnotixu Bouramou Badjim. Překvapovat to ovšem může jen toho, kdo neví, že leader Petr Hošek je zavedeným spolupromotérem tanečních akcí a působí i jako DJ Mucho. Na desce jako host ostatně vystupuje i DJ Tráva, což dokazuje skutečnost, že prolínání hudebních světů je dnes již samozřejmé.

Z hlediska žánru je "To" jak po zvukové i obsahové stránce vcelku povedená deska, která jasně ukazuje mladším kolegům, že s Plexis je třeba nadále počítat. Většina z osmnácti kousků nic neztratila ze své svěžesti ani po čtyřech letech. Jen mi připadne trošku škoda odfláknutého bookletu, jehož existenci ospravedlňují tak maximálně moc pěkné fotografie, obsahujícího pouhé tři texty. Asi výtvarník moc dobře věděl, proč zůstal v anonymitě. No dobře, ja vím, že to je jen punková deska. Takže volume doprava a nezapomeňte - To si vždycky cestu najde...