"Zpěvačkou roku se stává Aneta Langerová," hlásí předávající Marek Eben a hudebnice běží na pódium s radostí pro svého prvního Anděla večera. Překvapení to není, naopak, všichni v Hudebním divadle Karlín asi tuší, že nebude poslední. "Připadám si tu vždy jako nějaký opičák, co přijde a je vidět, ale za mou prací stojí spousta lidí," říká Aneta s pokorou.

O chvíli později se k pomyslnému řečnickému pultíku vrací, tentokrát s režisérkou vítězného klipu "Tráva" Olgou Špátovou. Potřetí stojí po jejím boku Jakub Zitko, spoluautor skladby roku "Tráva" i skoro všech dalších písní z desky "Na Radosti". Ta je následně vyhlášena Albem roku. Čtvrtý a poslední Anděl. "Pokouší se o mě infarkt," přiznává Aneta. Akademie populární hudby jí ten večer dala všechny ceny, které mohla. Čtyřikrát naposledy triumfovali Tata Bojs v roce 2004. A teď ona. Proč?

Především se jí podařilo natočit dosud nejsilnější a nejautentičtější album kariéry. Pestré, přesto ucelené, plné příběhů, které skrz fiktivní, někdy bájné postavy prostupují do běžného života. Aneta zraje jako zpěvačka i jako autorka a stejně jako se proměňuje její repertoár, mění se i to, jak je vnímána veřejností. Když před deseti lety sebrala krátce po triumfu v SuperStar své první Anděly, dívali se na ni všichni jako na tu holku z televizní soutěže, která se mezi nimi ocitla omylem. Dnes patří k nejrespektovanějším osobnostem tuzemské scény. "Je to andělská bytost," řekla například Anna K., která jí předávala cenu za nejlepší písničku "Tráva". A moderátor Leoš Mareš za ni dodal, že u jejího poslechu pokaždé pláče.

A to je další důvod jejího triumfu: Aneta totiž dokáže v lidech vzbuzovat emoce. To, co by z úst jiných zpěvaček mohlo znít pateticky, umí podat civilně a smířlivě. Její tvorba jako by v sobě nesla něco českého, našeho, a nemáme na mysli jen lidové motivy v jejích písničkách. Představuje něco, na co chceme být jako Češi hrdí - když jinak mnoho důvodů nemáme. Nese si v sobě něco z Kubišové, něco z Hegerové (svých vzorů), ale hlavně je sama sebou. Její skladby nepolarizují, ale spojují.

Připomeňte si výsledky cen Anděl

To vše navíc umocnila skutečnost, že po třetí řadové desce "Jsem" se na nástupce čekalo dlouhých pět let. Mnozí už nad ní zlomili hůl, zatímco ona poctivě pilovala svůj autorský rukopis a pro své publikum koncertovala se smyčcovým triem. Nyní se vrátila v plné síle a hlad po její tvorbě je snad stejně silný jako před lety, kdy řádila na koncertních pódiích jako divoká pop-rockerka. Jen se za tu dobu její publikum trochu proměnilo, vyzrálo, stejně jako ona sama.

Úspěch na Andělech ale vždy hodně závisí i na složení poroty, které se někdy vychýlí víc mainstreamovým směrem, jindy zase zabodují i alternativnější projekty. Těm ale letošní hodně pestrá skladba Akademie, v níž bylo víc rozhlasových a televizních dramaturgů, obchodníků či promotérů než hudebních novinářů, příliš do karet nehrála - Lenka Dusilová, Zrní i Monikino Kino odešli s prázdnou. A porovnáme-li Anetu s představiteli čistokrevného středního proudu, díky charismatu a sympatickému přístupu, který nehraje na kvantitu, ale kvalitu, z něj tak vyčnívá, že byla konkurence prakticky bez šance.

Recenze desky "Na Radosti" + Rozhovor se zpěvačkou

Ledaže by Akademie o vítězích hlasovala v přímém přenosu, jako tomu bylo v minulých ročnících: to by totiž mohli někteří porotci po dvou třech cenách pro Langerovou za jeden večer začít zvažovat, zda neocenit i někoho jiného. Toto pravidlo ale bylo loni zrušeno, a tak na žádné taktizování nedošlo. "Album se jmenuje 'Na Radosti'. Mějte radost!" mohla tak Aneta Langerová, královna andělského večera, zvolat po převzetí čtvrté sošky. Víc takových desek a s českou populární hudbou se budeme moci radovat od rána do večera.