Zatímco v domácím prostředí jsou Team Me známí jako kapela, která se uvedla prý nejzdařilejším debutem v historii Norska, u nás se představili jako důstojní supportéři slavnějších britských kolegů The Wombats a později luxusním sólovým koncertem na strahovské Sedmičce. Ten norská omladina vysekla s takovou parádou, že se o něm ještě dlouho mluvilo. Do áčkové ligy jej povýšil zejména brilantní zvuk, který bohužel tentokrát sotva zpola zaplněný Lucerna Music Bar solidně zazdil. I tak bylo ale pořád z čeho brát.

Ačkoli skandinávské vycházející hvězdy vydaly teprve dvě alba, vystačily si s nimi na bezmála devadesátiminutovou show, která neměla žádné vyloženě slabé místo. Zvlášť vynikla otvíračka za zvuku razantní pecky "Riding My Bicycle" a závěrečná třetina, kdy přišla na řadu tutovka "Kick & Curse", aktuální hit "F Is For Faker" a starší věc "Show Me". Zvolená skládanka songů jednoznačně musela vyhovovat těm, kdo nevyžadují změny poloh ani tempa, protože chlapci a dívka uháněli setlistem o sto šest. Jediné zklidnění, avšak o to výraznější, nastalo při komorní baladě "Steven", ve které dominoval zpěv klávesačky s pekelně krátkou sukní. Jinak nikdo z členů této šestice, vyjma bubeníka a plně zaměstnaného krotitele synťáků, ani na chvíli nezavřel ústa a všichni se sborově podíleli na dosažení velkolepých popových ód.

Je to zvláštní paradox, jakého počtu dosáhlo osazenstvo Team Me a jak epický je nyní jejich sound, když si člověk uvědomí, že na začátku všeho byl jednočlenný projekt Mariuse D. Hagena. Ale dobře pro ně. V jejich případě totiž rozhodně platí pořekadlo - čím více, tím lépe. Souzvuk čtyř hlasů jako zvon do vás natlačí pozitivní energii, i kdybyste se bránili sebevíc. Přidejte k tomu entuziastický výraz ve tváři protagonistů a jste naprosto v moci Týmu. Ne nadarmo jsou Team Me přirovnáváni k průkopníkům megalomanského popu poslední dekády The Polyphonic Spree.

Na Team Me je znát, že nezahálejí a že společně odehráli na stovky koncertů. Kapela si je jistá v kramflecích, pobyt na pódiu si umí užít a do všech songů šla naplno. Nejvíce ponořeni do svých výkonů byli nepochybně frontman Marius a vlasatý kytarista, který v Lucerně vystřídal nejvíc nástrojů, včetně basy, bubnu a na chvilku také kláves. Společně se postarali také o proslovy k fanouškům a dlužno podotknout, že při každé příležitosti se dokázali strefit na tu správnou neformální notu, díky které snadno získáte pocit, že kapela je váš kamarád.

Koncerty Team Me se vyplatí navštěvovat čistě z terapeutického hlediska. I když jsou ze severu, vozí s sebou takové to slunce v duši, které si doma možná těžko najdete chuť nebo sílu sami aplikovat, v živém provedení se mu nicméně rádi poddáte. Neznamená to ale, že nehrozí předávkování. Čtyřicet minut vystavení intenzivním paprskům? Proč ne, ale dvojnásobná délka už volá po jemném střihu. Team Me jsou nepopiratelně velice zábavná parta a úroveň průměrných předkapel opustili už s debutem, zjednodušeně řečeno ale pořád vaří z jedné a té samé vody. Proto když ne zkrácení hracího času, pak lze doporučit alespoň důkladnější přístup k dramaturgii večera.