Akademie populární hudby se letos smrskla na necelou stovku členů, přičemž zhruba třetinu tvoří hudební publicisté, zbylá místa obsadili rádioví dramaturgové, obchodníci, promotéři koncertů a nezávislí odborníci. Už z tohoto faktu je jasné, že tříčlenné nominace v sedmi hlavních kategoriích budou hlavně kompromisem mezi mainstreamem a popovou alternativou. Stoprocentně spokojen tak s nimi pravděpodobně nebude nikdo.

Připomeňte si nominace na letošní ceny Anděl.

To ale neznamená, že by nereflektovaly dění na naší hudební scéně. Někteří recenzenti sice nejspíš těžko překousnou, že vedle chválených desek Anety Langerové a Lenky Dusilové se o cenu pro Album roku ucházejí i jedno a totéž donekonečna recyklující Chinaski. Nebo že se v konkurenci obou zmíněných dam ve výběru nejlepších zpěvaček ocitla Ewa Farna s o dost méně výraznou nahrávkou "Leporelo". Obchodníci však můžou argumentovat, že po CD Chinaski se z regálů jen zaprášilo, a pro dramaturgy pak bude měřítkem úspěchu skutečnost, že Farna měla ze tří nominovaných zpěvaček jako jediná rádiový hit. Povrchní? Možná.

Andělé už ale dávno netvrdí, že chtějí oceňovat jen progresi. Koneckonců v konkurenci Apolla či Vinyly by nad něčím novým v popovém chápání hipsteři stejně ohrnovali nos. Vzpomeňme na loňský ročník, kdy si dvě ceny odnesli v tichosti tvořící Bratři Orffové, zatímco Skladbou roku se stal suverénně největší rádiový hit roku "Cesta" Kryštofu a Tomáše Kluse. A soška pro Objev roku připadla Lenny, charismatické zpěvačce stojící někde na pomezí hitovosti a svébytného písničkářství. Už to je důvodem, proč pestrost jmen letošních kandidátů na okřídlené ocenění nepřekvapí.

Aneta Langerová coby královna nominací byla jasnou favoritkou už předem, její deska "Na Radosti" je svým bohatým rozptylem totiž přijatelná jak pro čistokrevné popové posluchače, tak pro milovníky nezávislého zvuku. Písničky na ní jsou chytlavé, sahají od folkových kořenů přes šanson až po experimenty s ambientem či hip hopem a zároveň se prvoplánově nepodbízí.

Stejně tak se nelze divit, že si obdivovatelé indie popu do výběru prohlasovali Zrní či Lenku Dusilovou, na jejichž desky se pěla jedna óda za druhou. I tady ale může hrát roli to, že oba interpreti uspěli už v minulých ročnících. Z reprezentantů mainstreamu pak mají šanci Xindl X či Tomáš Klus, kteří bořili rádiové či prodejní hitparády. A Objev roku? Tam jsou rozdíly snad nejznatelnější - zatímco o Voxelovi a kapele Jelen ví snad každý, kdo někdy zapnul rádio, dvoučlenný projekt Monikino Kino, pracující hodně s náladami a snovou melancholií, je širší nehudební veřejnosti prakticky neznámý.

Diskutovat se tak dá jen nad tím, zda oslovení akademici v daných žánrových zákoutích na nikoho nezapomněli. Fanoušci snového experimentování mohou vzpomenout Borise Carloffa, kdekdo by si možná díky sympatickému vánočnímu albu "Mezi svými" vsadil na nominaci Václava Neckáře, vyznavači tradičního popu budou lamentovat nad nezařazením Ondřeje Rumla, ti, co se ztotožnili se vztahovými peripetiemi středního věku alba "Mezi lopatky", zapláčou nad absencí Kieslowski a posluchačům, kterým učarovala pulzující islandská harmonie desky "Muna", bude chybět Markéta Irglová. A tak bychom mohli pokračovat.

Přes to všechno je jasné, že i ve druhém kole je o co hrát. Zatímco žánrové kategorie si totiž žijí vlastním životem bez kompromisů, v těch hlavních se stále střetávají různé přístupy k hudbě. Ocenit nezávislé písničkářství, nebo přímočarý rádiový hit? Andělé stojí už léta na pomezí. Bude zajímavé sledovat, jakým směrem se jazýček vah letos vychýlí. A je úplně jedno, z jakého úhlu pohledu se na to díváte.