Praha, divadlo Studio DVA, půl desáté večer. Aneta Langerová má za sebou dvouhodinový koncert spojený se křtem nové desky "Na Radosti". Ze sálu se po dvojici přídavků v domnění konce trousí první návštěvníci směřující k šatnám. Zbytek obecenstva ale nepřestává aplaudovat a zpěvačka se po chvíli znovu objevuje na pódiu. Viditelně unavená a plná emocí z předchozího dění usedá za klávesy a s lehkou nervozitou začíná hrát a zpívat titulní písničku křtěné novinky - "Na Radosti". V sále vládne hrobové ticho, které protrhne až závěrečný mohutný aplaus vestoje. Toho večera ne první. Působivá interpretace šansonové výpovědi o tom, jak je někdy krásné vnímat jinak než očima nebo ušima, dodala už tak povedenému večeru nový rozměr.

Koncert přitom po premiéře nového (a úchvatného) videoklipu "Tráva", který lze vnímat jako obrazové ztvárnění všech půvabů onoho magického místa, o nichž Aneta v rozhovorech básní, začal v úplně opačném duchu - rozjezdová "Dívka" nabídla bohaté instrumentální zapojení kapely i doprovodného smyčcového tria, a i když se jedná o písničku s lidovými motivy, v závěru zpěvačka ukázala, že stále umí pořádně hrábnout do kytary.

Na své poprockové časy si Aneta zavzpomínala vícekrát, a když spustila třeba energický "Poplach" ze sedm let staré studiové dvojky "Dotyk", mnozí možná litovali, že koncert není na stojáka. Ať za sebou ale měla Langerová zrovna celou kapelu, nebo třeba jen smyčcové trio, se kterým si střihla dvojici písniček "Vzpomínka" a "Pokušení" z minulé desky "Jsem", po celou dobu dokazovala, že z ní vyrostla především osobitá písničkářka, které pestrost jejího repertoáru nesvazuje nohy, ale naopak umí s aranžemi jednotlivých písniček pracovat a posouvat je do takového zvuku, aby zapadaly do kontextu večera.

Z nové desky "Na Radosti", která je aktuálně nejprodávanější nahrávkou v Česku, zaznělo jedenáct ze dvanácti kousků - chyběl jen "Maják". Což byla možná škoda, protože skladba by se do setlistu náladou asi hodila více než hiphopová "Nevěsta", jejíž živá interpretace dělala Anetě problémy. Publiku to ale zase tolik nevadilo - koneckonců, kdo by si ještě před nedávnem pomyslel, že si na něco takového vůbec troufne?

Někdejší SuperStar ale nesmírně vyzrála i co se komunikace s publikem týče - zatímco dříve byla nejradši, když se ke slovu moc nedostávala, tentokrát vtipkovala a nechávala průchod spontánním myšlenkám. "Nic jsem si nepřipravovala, protože pak mi to přijde moc připravené," rozesmála obecenstvo při samotném křtu té, jejími slovy, malé hranaté krabičky, do které se vešly roky práce. Ta byla pokřtěna symbolicky vltavským pramenem.

Kromě toho, že fungovaly novinky - třeba v případě "Tragédie u nás na vsi" se strašidelnou atmosféru podařilo ze šumavských lesů autenticky dovézt i do pražského divadla -, ale potěšilo, že je skvěle doplňoval i průřez předchozími počiny. V záplavě superlativ a poklon směřujících k čerstvému materiálu snad ze všech stran by totiž jeden skoro zapomněl, že i "Malá mořská víla", "V bezvětří" nebo "Vysoké napětí" jsou opravdu skvělé songy.

A když posledním jmenovaným vystoupení končilo, o přídavku v podobě asi nejzásadnější písně zpěvaččiny dosavadní kariéry, tedy "Vody živé", a té, která má potenciál ji na této pozici nahradit, tedy "Trávy", asi z vestoje tleskajícího publika pochyboval málokdo. Závěrečná šansonová lahůdka "Na Radosti" byla ale něčím navíc.

Kdo zažil Langerovou na koncertech k předchozím albům "Dotyk" nebo "Jsem", díky písním jako "Němá" nebo "Vzpomínka" ví, že, když je umělkyně na pódiu sama, emoce proudí do přihlížejících ještě mnohem silněji a intenzivněji. A v případě skladby "Na Radosti" to platí dvojnásob. Krásná tečka za krásným večerem. A až jednou Aneta Langerová natočí šansonové album a odehraje celý koncert v takto intimní náladě, bude to stát setsakramentsky za to. Ta doba je možná blíž, než se zdá.