Praha má za sebou jeden z nejočekávanějších koncertů klubové sezóny. Na svědomí ho mají mladíčci z Anglie Glass Animals, kteří letos prorazili se svojí první dlouhohrající deskou jménem "Zaba". Hudební události při ohlášení dodala na atraktivitě informace, že společně se Skleněným zvěřincem na prknech MeetFactory stane zpěvačka MØ, dánská vycházející hvězda indie-elektronické scény, která však svoji účast záhy zrušila z kreativně/odpočinkových důvodů. Ačkoli se koncert i po změně předkapely těšil velkému zájmu, absence MØ coby rovnocenného (přinejmenším v určitých disciplínách možná dokonce silnějšího) programového partnera byla pro mnohé důvodem, aby výpravu do smíchovské továrny odpískali. I tak naštěstí neměly prostory MeetFactory daleko k praskání ve švech a ani support nebyl vůbec marný.

Uvolněné místo v line-upu zaplnila pražská skupina M A Y E N, která vešla ve známost jako sólový projekt Lukáše Vydry z Deaths. Pár věcí se kolem nich v poslední době změnilo. Formace se postupně rozrůstala, až se nám ustálila ve čtyřčlenné sestavě, nedávno vydala debutové EP "Wonder Years" a očividně jí to šlape. Ve spojitosti s M A Y E N se často zmiňuje informace, že nezní jako česká kapela, ale inspiraci nachází u britských kytarovek. Přirovnání k ostrovní scéně je v jejich případě více než pochopitelné, protože jde o první vjem, který se vám při jejich poslechu dere na mysl. Nejsou jistě jediní, v porovnání se zbytkem tuzemského indie pytle však působí uvěřitelně a navzdory lehce melancholické, až chladné náladě jsou M A Y E N opravdu zábavní. Jejich songy vynikají příjemnou rytmikou a člověk do nich snadno pronikne na první dobrou. Tuhle kapelu beze strachu vyhledejte i jinde než v roli supportu!

Pokud jde o Glass Animals, začněme malým shrnutím. Hlavní hvězdy večera byly publikem přivítány odpovídajícím způsobem a show, kterou přivezly do Prahy, byla na čerstvé debutanty víc než nadprůměrná. Hodně energie, atmosféra fungovala, v setlistu nebyla žádná hluchá místa a MeetFactory se podařilo poměrně dobře ozvučit. Pár věcí přesto nehrálo. Jde sice spíš o poznámky pod čarou než o výtky a problém v nich s nejvyšší pravděpodobností většina sálu neviděla (však šlo o fanoušky), na druhou stranu, proč je nezmínit.

Produkce Glass Animals se už na EPčku "Leaflings" a v navazujících singlech vyprofilovala jako lehce příjemně náladotvorná, mírně potemnělá muzika, která absorbuje vlivy zlaté trip-hopové éry a sofistikovaným způsobem jim dodává nový rozměr, z velké části díky barevnému zpěvu frontmana Edmunda Irwina. Naživo ale bylo něco jinak a nešlo jen o podprahový pocit! Ne že by rozdíl v živém podání byl přímo do očí bijící, ale chybělo to kouzlo, které si člověk při soukromém poslechu s Glass Animals spojil.

Výsledný efekt (doslova) tlačil dolů právě zpěvák a (z malé části) také kytarista Edmund. Někoho tak anticharismatického má v čele málokterá kapela. Glass Animals tenhle smutný fakt ještě notně vypíchli tím, že Irwina vyslali daleko vpřed, čímž zbytek formace od počátku působil dojmem komparzu přizvukujícího opičí one man show, která se odehrávala v popředí. Je to zvláštní kontrast, že někdo s Edmundovým projevem a vzezřením vlastní tak krásně sametový a plný hlas. Při poslechu desky nebo zhlédnutí videí volně přístupných na internetu, kde kapela většinou sama nevystupuje, se na tohle nemáte šanci připravit. Čekáte Glass Animals, kteří vás podle doprovodného proma přijedou zhypnotizovat sexy houpavými rytmy, a namísto toho se vás snaží zlákat na party se středoškoláky. Publiku, plnému chuti se bavit, to zjevně neubralo na zážitku z koncertu, ale pro citlivější, vizuálně orientované jedince šlo o malé nezanedbatelné mínus.

Druhé, o něco zásadnější mínus si Glass Animals vysloužili za nezáživnost instrumentální stránky večera. Čtyřčlenná kapela má potenciál zahrát mnohem víc. I když je její repertoár postavený především na elektronických základech, slušelo by mu větší oživení. Kytarových linek a důraznějších basů, které by mohly nakopnout koncert ještě o něco výš, bylo ke slyšení pomálu. Speciálně Irwin toho na kytaru příliš nepředvedl a používal ji spíše jako rekvizitu svého představení než hudební nástroj. Někdo by mu měl naznačit, že v určitých momentech by udělal líp, kdyby ji odložil. Na to, stejně jako na spoustu dalších věcí, však mají Glass Animals dost času přijít sami. Tentokrát předvedli, že ačkoli neprodávají dokonalé zboží, mají hodně co nabídnout. Pecky jako "Gooey", "Hazey", nebo "Psylla" rozhodně nejsou málo. Díky nim si Glass Animals získali přízeň mnoha fanoušků, včetně pražských. Teď už je jen na nich, kam až to dotáhnou. Bez práce to ale daleko nebude.