"Singl 'Apologize' udělal z OneRepublic přes noc hvězdy, naštěstí se však nestali kapelou jednoho hitu a úspěchy sklízejí dále," takto jsem před třemi a půl lety uvedl reportáž z vyprodaného koncertu v SaSaZu, jejich prvního samostatného v České republice, tehdy k druhému albu "Waking Up". O tři roky později, letos v únoru, se představili v též přeplněné Incheba areně a svůj hvězdný status potvrdili.

Jen s devítiměsíčním odstupem si však nyní troufli i na O2 arenu. Přišlo na téměř stejnou show ještě mnohem více lidí? Ano. Proč nezažít déjà vu, když to napoprvé bylo tak příjemné, že? O2 arena sice neotevřela boční sektory vrchního patra, i tak koncert sledovalo minimálně přes deset tisíc diváků.

A ti své počty dali najevo i pěknou odezvou jihoafrické altrockové předkapele KONGOS, která, ač v Evropě téměř neznámá, Prahu zaujala. Zejména ženské publikum se na v severní Americe úspěšný singl "Come With Me Now" pořádně zavrtělo. Zaujal také cover "Come Together" The Beatles spojený s "What's The Difference" Dr. Dre s pořádnými West Coast synťáky.

Zvuk v zadní části stání byl na KONGOS strašlivý a při nástupu OneRepublic po čtvrt na deset se toho příliš nezměnilo, naštěstí po úvodních písních se situace zlepšila. Přesto platilo, že poslouchat se daly především balady, a jakmile se do toho kapela opřela, skromná reprosoustava velkou arenu neutáhla. Vokál frontmana naštěstí nad všechny potíže čněl a zaslouží si jedině chválu. Ryan Tedder se po stovkách vystoupení opravdu vyzpíval do výborného zpěváka naživo. Skladby OneRepublic jsou založeny na jeho vysoko položených refrénech a ty fungovaly na jedničku.

A zabraly i u publika. Singly šlapaly báječně. Jednoduché anglické texty naštěstí Češi dokázali zvládnout a sborové "All The Right Moves", "Good Life" či "Counting Stars" opravdu stály za to. Našinci nejvíce zajásali, když se v přepracované verzi "Good Life" na projekcích objevovala Praha a nakonec i celá obrovská česká vlajka.

Jinak než na desce znělo i "Apologize", postavené pouze na klavíru a smyčcích. To plynule přešlo v cover "Stay With Me" Sama Smithe. Aspoň předělávky tedy kapela nachystala zcela jiné než v únoru, dočkali jsme se ještě "What A Wonderful World" Louise Armstronga a "Budapest" George Ezry. Prozpěvování "úh, úh, ádlyvidól" se náramně líbilo, stejně jako "ádydidól" v "I Lived", aktuálním dojemném singlu.

Osvěžující moment vystoupení nastal při "Something I Need", kdy si Ryan vypůjčil kameru a začal točit publikum. Zazoomoval i na vzdálené řady a vše promítal na plátna po boku stage. Ta byla tentokrát vkusně vyvedena s maticí čtvercových světel a obrazovek otočených do úhlu 45°. Škoda že celé pódium bylo položeno velmi nízko. Když si skupina pro intimnější songy sedla k nástrojům v přední části a Ryan za piáno, zezadu byli téměř neviditelní.

Nepočítaje pauzy - intermezza vyplněná sólem na španělku nebo puštěním "Praise You" Fatboye Slima k němému filmu - jedinou slabší pasáží byla dvojice skladeb "Can't Stop" a "Au Revoir". Po ní však už nastoupilo živé "Feel Again" a závěrečné "I Lived". Návštěvníci únorové show však věděli, že vyměřený čas tím ještě nekončí, a přídavek byl po zásluze vyřván. Největší změnou tak bylo právě zařazení "Love Runs Out", nového singlu z reedice "Native", hned po návratu na stage. Kontrastně po Armstrongovi zakončili OneRepublic set tanečním "If I Lose Myself".

Kromě tří jiných písní a tří coverů byl listopadový koncert to samé v bleděmodrém (doslova, modrá dominovala projekcím i světlům). Přidaná hodnota oproti únoru tak není vysoká. Na druhou stranu, poprvé se přehoupli přes délku hodiny a půl, a když vlastně nebylo moc co kritizovat v zimě, nyní taky ne. Proč tedy nechodit opakovaně na něco příjemného, že? OneRepublic si teď od České republiky na nějakou dobu odpočinou, je však jisté, že příště mají na to naši největší halu zcela zaplnit a vytvořit v ní skvělou atmosféru.