Asi to nebude dobrá vizitka hudebního kritika, ale přiznám se na rovinu, že v roce 2011 mě debut "My Place" Sarah & The Adams úplně minul. Přitom jejich hudba je přesně moje krevní skupina - folk s příchutí country, popu, jazzu á la první alba oblíbené Norah Jones. Dostal jsem se k němu vlastně až na základě jejich účinkování ve Wabiho Ďáblově stádu, kde hráli v podstatě všichni, až na bubeníka Martina Nováka. Troufnu si tvrdit, že právě tato zkušenost částečně ovlivnila i jejich druhou desku "Thank You".

Celou ji má na svědomí Šárka Adámková, která se netají obdivem k zmíněné Norah Jones, a na novince, stejně jako na debutu, je to znát. Přesto tentokrát ne tak silně. Můžete mít pocit, jako byste tam zaslechli i něco z Natalie Merchant a především daleko více samotné autorky. Stále se pohybuje na pomezí folku, jazzu a country, ale z Norah zbývá spíše vynikající basový a rytmický základ, zatímco vše ostatní si začala dělat po svém. Nově se například objevují bluesové a letmé bluegrassové motivy. Svůj vliv na tom má fakt, že své písničky začala skládat na ukulele, ty tak mají jiskrnější ladění a leckdy to ovlivnilo i jejich rytmiku.

Šárka Adámková je navíc jako autorka neskutečně silná. Být v zemi, kde si takovéhoto stylu lidi více váží, mohl by být z jakékoli její písničky hit. Slabší melodii nenajdete, navíc jsou ještě podtržené výborným hudebním doprovodem. Ten je veskrze akustický a místy příjemně dřevní. Jako by mu byl inspirací debut Ďáblova stáda, kdy je kladený důraz na syrové a velmi hutné znění jednotlivých nástrojů. Pokud se vám tento typ hudby líbí, budete si užívat především výrazné a znělé basové a kytarové linky v kombinaci s pevnými bicími. Aby jich nebylo příliš, jsou v některých skladbách zjemněné klavírem a především pak smyčci. A k tomu všemu navíc na desce s dobrem hostuje i Luboš Novotný z Druhé trávy.

Drtivá většina písniček na desce je anglicky zpívaná, což má své opodstatnění. Kapele se jí totiž povedlo vtisknout zvuk, u nějž byste tipovali, že spíš vznikl někde v Nashvillu než v českém SONU. Texty pak zní naprosto přirozeně a harmonicky ladí s melodií. Na druhou stranu, když už se Šárka Adámková rozhodne zpívat česky, stojí to za to. Na albu jsou dvě české písničky - "Ukulule Woman" a "Mír a klid" - a především ta druhá má potenciál oslovit daleko širší publikum. Zcela otevřeně sleduje svůj název a onen mír i klid z ní sálá od prvních tónů. To by ale samo o sobě nestačilo, kdyby neměla tak setsakra podmanivou melodii, která se vám během jednoho poslechu zavrtá do hlavy, a vy ji už z ní asi nikdy nedostanete. Vadit vám to ale nebude. Kdyby kvůli ničemu jinému, právě kvůli ní se budete chtít k této desce vracet.

Nejlépe o "Thank You" vypovídá, že další hodně povedená věc na ní je úplně opačného ražení. Jmenuje se "In My Life", což je neskutečně svižná a energická skladba postavená na charakteristickém zvuku countryových kytar, banja a dobra. Jsem přesvědčený, že zrovna v téhle písničce se Josef Štěpánek s Michalem Gregorem dosti vyřádili. Aranžmá kytar ve spojení s ostatními nástroji je ale vynikající nejen v této písničce, ale charakterizuje celé album. Tím se opět dostáváme k onomu už jednou zmíněnému výbornému hutnému a plnému zvuku velmi bohatého na detaily. Ve spojení s výbornými melodiemi totiž "Thank You" vystřeluje do kategorie musíte slyšet.

Zatím nepadlo ještě ani slovo o zpěvu samotné Šárky Adámkové. Její signifikantní vokál přitom spojuje všechny styly a žánry, a dělá tak album velmi kompaktní. Navíc z ní samotné vyzařuje neskutečná pohoda a optimismus, které se přenášejí i na posluchače. Po chvíli poslouchání máte pocit, jako by celou desku natočila s úsměvem na rtech. A proč by vlastně ne, když měla kolem sebe takovou partu vynikajících muzikantů.

Nemůžu si pomoct, ale v poslední době se na mě nahrnuly samé výborné české desky, ať už to byli Wabi a Ďáblovo stádo nebo Ondra Ruml. Teď se k nim připojilo i "Thank You" Sarah & The Adams, ovšem v případě této nahrávky si dovolím tvrdit, že zvukem a vlastně čímkoli dalším naprosto přesahuje hranice naší malé republiky. Má v sobě potenciál oslovit milovníky folku na obou březích Atlantiku, a to bez zjevné snahy vůbec něčeho takového dosáhnout. Působí totiž naprosto přirozeně, muzikantsky a lehce. Mohu jen doporučit.