Deathstars fungují již od roku 2000. Jejich první dvě desky "Synthetic Generation" a "Termination Bliss" vzbudily ohromné nadšení mezi fanoušky jmen, jako jsou Marilyn Manson, Rammstein či Oomph!. Po vydání třetího počinu "Night Electric Night" z roku 2009 si dali na chvíli pohov, aby v letošním roce opět povstali a přišli s novinkou "The Perfect Cult". Za celou svou kariéru hudebně neuhnuli ani o píď a stále jsou věrni svým industriálně metalovým hrátkám s notně hororovou atmosférou. Onu věrnost však jejich fanoušci oceňují, čehož jsme byli svědky i na koncertě v klubu MeetFactory.

Večer zahájila přesně v osm hodin formace Liveevil. Pochybuji, že by se pro tuto příležitost našel vhodnější zástupce tuzemské scény než právě tato parta z Ostravy. Stejně jako oba následující zahraniční hosté, i oni začali svůj set teatrálním intrem, aby pak rozpoutali elektro-metalovou bouři. Přibližně půlhodinové vystoupení sledovalo se zájmem poměrně slušné zastoupení přítomných. Velké odezvy od nich se však Liveevil nedostávalo, i když špatný výkon rozhodně neodvedli. Hudebně jde o zkušené muzikanty a především skladby z poslední desky "3 Altering" měly slušnou energii. Chtělo by to jen zapracovat na rafinovanější pódiové prezentaci, aby lépe upoutali pozornost náročného diváka. Ale úvod to byl každopádně dobrý.

To The Dead And Living už rozpálili a rozdováděli místní metaluchtivé fandy o poznání citelněji. Sice byly jejich skladby od sebe jen velmi těžko rozpoznatelné a možná až příliš se podobaly tvorbě hlavních hvězd večera, ale díky energické prezentaci měl set výbornou atmosféru. A to i přesto, že tihle Švédové nejsou zatím příliš známí a čeští fanoušci na jejich tvorbu asi jen zřídka někdy narazili. Hudebně tenhle hororový cirkus šlapal, škoda jen horšího a nevýrazného zpěvu frontmana, kterému nebylo příliš rozumět a oproti Andreasovi "Whiplasher Bernadotte" Berghovi z Deathstars mu chyběl barvitější a charismatičtější vokál, který by jejich skladby ještě více zpestřil.

Jen s lehkým zpožděním oproti avizovanému nástupu v deset hodin přišli za epického intra napjatě očekávaní Deathstars. Úvod patřil výbušné "Temple Of The Insects" ze zmíněné novinky "The Perfect Cult" a rozjezd to byl slušný. Především fanynky nadšeně křičely při každém mrtvolném pohledu namakeupovaného frontmana Andrease, což si on sám evidentně náležitě užíval. Následovala výborná (a mně doposud utajená) "Metal", která se ukrývá na jejich výběrovce "The Greatest Hits On Earth", kde plnila úlohu jednoho ze dvou (tehdy) nových zářezů.

Převážně černě oděné, téměř ryze metalově vzhlížející publikum po celou dobu zobalo charismatickému vůdci kapely z ruky. Křičelo, když chtěl on, mlčelo, když zavelel. Režie večera byla výhradně v jeho rukách, což opět dívčí část obecenstva bezvýhradně oceňovala nadšením. Deathstars byli tentokrát krásným příkladem toho, co znamená být rockovou hvězdou.

Během show nechyběly ani největší hity z aktuální desky, včetně "Explode" a "All The Devil’s Toys". V setlistu se objevily také skladby "Ghost Reviver" či titulní "The Perfect Cult". Novinka dostala hodně prostoru, ale pravdou je, že ačkoliv není úplně špatná, písně ze starších počinů fungovaly o něco lépe. Příkladem budiž prastará "Tongues" nebo "Semi-Automatic" z jejich druhého alba. Lehká otupělost z přece jen hodně podobně vyznívající produkce přišla až při poslední třetině vystoupení. Pak ovšem docela překvapivě po necelé hodině hry Deathstars odešli. Samozřejmě bylo každému jasné, že se znovu na pódium vrátí, vždyť bez "Blitzkrieg" by jejich koncert nikdy nemohl být kompletní. Přesto nemůžeme délku setu považovat za optimální.

Přídavky pak přišly bez delšího čekání hned tři. Kromě závěrečné "Blitzkrieg" se výsostného postavení dočkaly i "Play God" a "Cyanide". Pak byl ovšem opravdu konec a délka setu se zastavila na zhruba sedmdesáti pěti minutách. Na druhou stranu se sluší říci, že členové kapely se opravdu neflákali. Pot z nich lil proudem a snažili se dát divákům ze sebe co nejvíc. Koncert to byl povedený a jeho návštěvy nejspíš litoval jen málokdo. Také kapela proto mohla být z přijetí českých fanoušků nadšená. Metal se v Česku těší ohromné popularitě, čehož byla důkazem také vysoká návštěvnost. A nelze předpokládat, že by tomu ve Zlíně bylo výrazně jinak.